Při vyhlášení výsledků Big Beng! ankety 1997 v pražském Rock Café (2.března) se teplický Kabát ve svém částečném zastoupení choval poměrně poklidně.

Při vyhlášení výsledků Big Beng! ankety 1997 v pražském Rock Café (2.března) se teplický Kabát ve svém částečném zastoupení choval poměrně poklidně. Přišel na pódium, převzal si cenu, prozradil něco málo pikantností a přes oslavu narozenin své manažerky, konanou na jiném místě v Praze, se odebral zpět do rodných Severních Čech, kde se poctivě připravuje - to znamená, že opravdu zkouší - na nadcházející turné. S půlročním mankem za vydáním poslední desky Čert na koze jel vyrazí 21.března v Uherském Brodě na koncertní šňůru, která je po takřka dvou letech opět souvislá a která, jak mi sdělil vokalista Josef Vojtek, není zdaleka poslední možností vidět Kabát letos v akci. Oproti zvyklostem by se měl objevit v létě na několika festivalech, ovšem již teď je zřejmé, že to nebude tak jednoduché. Podmínkou účasti je totiž vlastní aparatura a vzhledem k tomu, že pořadatelé festivalů těžko přistoupí na takovou dohodu, neboť ve většině případů spolupracují se stálými zvukovými inženýry, nejspíš Kabát uvidíme pouze na koncertech Czech Rock Block Live, pořádaných jejich vlastní agenturou SPV. Chci tím říct, že byste si Kabát neměli nechal v nejbližších dnech ujít.

Především o tom, jak to vypadalo, vypadá a bude vypadat v kuchyni kapely během koncertních turné jsem si před nedávnem v pražském Rock Café povídal se zmíněným zpěvákem Josefem Vojtkem. Mimochodem, část jeho životních postřehů jste si mohli zaznamenat v minulém čísle v rubrice Bing Beng!. Postřehy mnohem živočišnější jsou zachyceny na nejbližších řádcích.

PITÍ A SPOJE

,,Naše první turné nebylo samostatný. V devadesátým roce vyšel u Monitoru sampler Ultrametal a koncerty jsme jeli společně s Feratem a Master´s Hammer. Master´s Hammer byli hlavní kapela a my tam byli proto, aby nemuseli hrát dvě hodiny. Celý to turné byla strašná vožíračka, protože jsme nebyli ničím omezovaní, pití bylo skoro zadarmo a my chlastali od rána do večera. Bavilo mě to, protože to bylo naše první větší turné, na kterým jsme se představili jako kapela na koncertě a ne jenom na zábavě. Bylo to skvělý. V tý době jsme byli zvyklí chlastat průběžně celej den, kór z těch zábav. Životospráva pro nás neměla žádnej význam, spíš vůbec neexistovala.'' Na prvním souvislém turné Kabát ještě všechny emoce ukočíroval a zásadní průšvihy muzikantského typu přišly až mnohem později. Dávno po vydání první desky Má ji motorovou z roku 1991.

,,Když srovnám tehdejší turné třeba s tím posledním, je to dost velkej rozdíl. Uvědomujeme si, že dneska je hraní naše zaměstnání a musíme se mnohem víc hlídat. Když někdo z nás pěti prosere koncert, proserou ho všichni. Prostě už dneska nehrajeme za dvě stovky na hlavu jako tenkrát. Ačkoliv, nikdy jsme si nemysleli, že budeme profesionálové.'' Pepa Vojtek házel dlouho za hlavu skutečnost, že by se mohl někdy hudbou živit, byť vzpomenutá deska Má ji motorovou byla svého času zjevením a ani prodejní čísla nebyla pod tehdejším českým průměrem. Naopak. Zlom nastal po vydání druhé studiové kolekce Děvky ty to znaj (1993).

,,Najednou mi přišlo domů tolik peněz, který jsem u Spojů, kde jsem v tý době dělal, neviděl za rok. Říkal jsem si, proč tam vlastně chodím, když se tam dřu osm hodin jako debil a mám za to hovno. Zašel jsem za mistrem a požádal ho, jestli by mi dával na koncerty neplacený volno. Ať dá ty peníze někomu jinýmu, ale ať mě nevyhazuje, protože jsem nevěděl, jak to půjde s Kabátem dál. Vůbec se mu do toho nechtělo, a tak jsem se rozhodl, že odejdu. Při nejbližším turné jsem udělal pět absencí za sebou a tím jsem si zavřel u Spojů dveře. Vlastně mě vyhodili.''

Pepa Vojtek svého odchodu ze zaměstnání doposud nikdy nelitoval. Zeptal jsem se ho, co by v případě ukončení čisnnosti Kabátu dělal, jestli by se vrátil zpět ke Spojům. S ůsměvem odpověděl, že ke Spojům v žádném případě, a kdyby už musel dělat něco jiného, jistě by to nebyla manuální práce. Užil si jí víc než dost.

Z DVOJLŮŽÁKU SKLADIŠTĚ

,,První průšvihy na turné začaly, když jsme zjistili, že na nás opravdu choděj lidi. Začali jsme to důsledně oslavovat po koncertech i před koncerty. Když to ale došlo tak daleko, že kytariské padali mezi lidi, nebyli absolutně schopni hrát a Hurvajs usnul za bicíma, uvědomili jsme si, že bysme s tím měli něco dělat. Nechtěli jsme kvůli chlastu skončit.''

Jedinkrát v historii Kabátu se stalo, že nedohrál koncert. Naštěstí pro něj to ale bylo v období, kdy ještě na prahu devadesátých let objížděl v Severních Čechách zábavové parkety. Tehdy se kdesi v malé vísce zlikvidovali jednotliví členové tak dokonale, že na pódiu začal znenadání hrát každý něco jiného a nebyli schopni se shodnout na tom, kde vlastně jsou. Produkce záhy skončila a večer zachraňovala jiná kapela, která si ten den přijela zahrát pouze jako host pro radost. ,,Zpočátku jsme bydleli na malých a laciných ubytovnách, kam nás pořadatelé strkali po koncertech, aby na nás ušetřili. Většinou se tam moc netopilo, a když nám byla opravdu krutá zima, tak jsme se vožrali a zahřívali se. Dopadalo to blbě, rozmlátili jsme, co se dalo. Nejhorší to bylo v Moravských Budějovicích. Spali jsme tam tři dny a když jsme odjížděli, řekli nám, že už si tam nikdy nezahrajeme. Dodnes si pamatuju, že ten hotel nakonec vypadal jako místní nádraží. Přidala se k nám tenkrát i technická část výpravy a jelo to na férovku. Z jednoho dvojlůžkovýho pokoje jsme udělali skladiště sběrných surovin. Bylo to strašný.''

BARY NAMÍSTO KIN

,,Po zkušenostech z prvních turné jsme si dali do podmínek ke koncertům klausuli, že chceme bydlet v luxusních hotelích. To ale bylo nebezpečný, protože jakmile tam rozbiješ lampičku, tak to šíleně odneseš. Nikoho nezajímá kdo seš a jestli seš nějakej Kabát. Ochranka tě prostě nakope do prdele a je jí to jedno." Tuto skutečnost ovšem Kabát pochopil až po prožitých peklech, která si sám připravil.

,,V jednom takovým hotelu někde v Krkonoších vytrhnul Špalek okno i s rámem, ale to nechtěl. Chcal zrovna z druhýho patra na lidi a jak je těžkej, tak celý okno vylomil. Naneštěstí v mým pokoji, takže jsem to odnesl já. Ráno ve dvě utrhl někdo z našich techniků v tamní kuželkárně kuželku z provazu. Držel ji tak dlouho, až se prostě urvala. No a večer předtím jsme chodili po kapotách aut. Všechno to bylo v jednom dni."

Luxusní hotely Kabát od té doby nenavštěvuje, protože si je vědom toho, že skladiště sběrných surovin lze udělat z jakékoliv místnosti. Záměrně si k tomuto účelu teď už vybírá levnější komůrky. ,,Po koncertech je většinou problém v tom, že hotely nejsou v místě, kde zrovna hrajeme. Nebráníme se setkávání s fanoušky, ale většinou na to není moc času. Převlíkneme se, nasedneme do auta a jedeme třeba dvacet kilometrů do hotelu. Tam už jsou úplně jiný lidi, který netušej, že jsme kousek od nich hráli. Je tam relativně klid. Sedneme si do baru, zčadíme se a jdeme spát."

Zeptal jsem se Pepy, jesli si dokáže představit večer prožitý jinak, než kdesi na baru v neznámém hotelu. Usmál se a řekl, že neví, co myslím. Když jsem naznačil, že by si třeba mohli zajít do kina nebo si na pokoji malovat obrázky, usmál se ještě jednou a mnohem silněji. Přiznal ale, že on patří k těm, kteří si nová místa prohlížejí a bloumají často po městě. Většinou ovšem jenom přes den, tedy před koncertem. Večer je, ostatně, vyhrazen baru. A kina jednou do osmi.

ZA POLICEJNÍ ASISTENCE

,,Jakej jsem měl nejpodivnější zážitek s fanoušky? Jednou na nás ve slovenském městě Skalica přišlo pět tisíc lidí. to bylo skvělý. Ale ten ještě podivnější zážitek jsem měl taky na Slovensku. Nevzpomenu si přesně, kde to bylo - už je to přece jenom delší dobu. Postavili tenkrát blbě pódium a jak lidi zabrali, lehlo. Odehráli jsme dvě písničky a skončili. Byly tam dva tisíce lidí a všichni byli vožralý a nasraný. Docela jsme se báli a měli jsme proč. Ze šaten jsme se dostali až po dvou hodinách a kordonem policajtů jsme museli proběhnout do auta. Na to místo už jsme se nikdy nevrátili, protože nás tam nechtěli."

Vcelku logicky se v případě tak úspěšné kapely, jakou Kabát bezesporu je, bývá nutné bavit o přítomnosti fanynek v šatnách, na hotelu, v autobuse a vlastně všude, kam se jenom hudebník dostane. Je to mýtus rock´n´rollu, ovšem z vlastní zkušenosti vím, že toto téma nemají čeští muzikanti příliš v lásce. Jak by také ano, když většina z nich už má dávno rodinu.

,,Teď je to už jinak. Když jsme ještě vypadali trošku k světu, nebyla o ženský taková nouze. Podívej se ale na nás teď. Já mám ze dvaasedmdesáti kilo osmdesát, Hurvajs přibral za poslední dobu ještě víc, všichni jsme z chlastu ztrhaný, a tak se fanynky tak nehrnou. Maximálně si přijdou pro podpis, ale že by nám chtěli hupsnout do postele, to se nestává.

V daleké minulosti se to prý v hrubých rysech stávalo, ale většinou to dopadlo tak, že se Kabát na hotelu stejně opil a pak už mu byly případné slečny docela jedno. Až mám pocit, že bychom byli schopni dát dohromady žebříček hodnot Kabátu. Holky by byly určitě nejdříve na třetím místě. Hádejte, kolikátý by byl chlast...?

,,Nemůžu si stěžovat na neodbytný fanynky, ale jednou se na mě nalepila úplně cizí ženská s dítětem. Dostala se dokonce až ke mně před barák a já dodnes vůbec nevím, odkud byla. Snad někde z Moravy. Já si tenkrát neuvědomil, že bych neměl dávat číslo do telefonního seznamu a těžce se mi to vymstilo. Ona mi volala asi třikrát denně a ve finále mi zavolala z teplickýho nádraží, ať si pro ni přijedu. Nikam jsem nejel a když zazvonila u mě před barákem, tak jsem ztratil všechnu odvahu a nevylezl jsem. Co chtěla? Nevím."

Pepa Vojtek si během své hudební kariéry změnil nejméně pětkrát telefonní číslo. Přesto mu prý dodnes tu a tam jen tak nazdařbůh někdo zavolá a chce si povídat. Na otevřené nepřátele neměl nikdy příliš štěstí, i když je si vědom toho, že to v těchto zeměpisných končinách spíše funguje tak, že se lidé pomlouvají za zády. Osobně ho zatím nikdy nikdo nenapadl.

,,Anonymy jsme zatím domů nikdo nedostal, ale jednou nám přišel jeden na šatnu. byla to anonymní kritika na náš koncert a stálo tam: ,,Kytary dobrý, basa dobrá, bicí šlapou, ale, Vojtku, co ty zpíváš za hovadiny..." Odnesl jsem to já a vlastně jsem za nic nemohl, protože texty píše Špalek. Ale beru to, v tomhle případě i takhle anonymně."

TURNÉ, FESTIVALY, KLUBY

Na nadcházející turné se Kabát ústy Pepy Vojtka opravdu moc těší. Dva roky vlastně před lidmi nehrál a právě proto si myslí, že se nakonec přece jenom s některými pořadateli letních festivalů dohodne a bude k vidění i v té době.

,,Nechceme to ale přehánět, protože hrát třikrát za měsíc v jednom místě by asi byl vopruz i pro lidi. Musím se přiznat, že počítám s tím, že snad pojedeme i rockový kluby. My jsme se nedávno dozvěděli, kolik náš koncert stojí a úplně jsme se zhrozili. Proto je v turné jenom deset koncertů, jelikož se nám nepodařilo sehnat dost sponzorů. Až vyrazíme na festivaly a do rockových klubů, určitě budeme o poznání lacinější. Vždyť v těch klubech jsme začínali a věřím, že lidi, který přijdou budeme schopni ještě teďka rozsekat..."

Autor: Jaroslav Špulák, Big Beng!, březen 1998