Nahráno ve studiu SONO a Barrandov
Celým obalem a „bookletem“ se prolíná téma „cvokhausu“, ve kterém všichni tak trochu žijeme. Kapela je konec konců po dokončení tohoto CD názorným příkladem toho, jak vypadá klasický pacient takovéhoto ústavu. A ne jednou se člověku v presu (pochopitelně s nadsázkou) vybaví, jak jednoduše, ovšem s fatálními důsledky, se dá taková deprimující a nekonečně až beznadějná situace řešit. Sněhulák to vyřešil!
Proti proudu plout,
ráno jít a podat vodu raněnym.
Po nocích se opíjet.
Proč to dělám, Neptej se mě co já vím.
Barman jde utřít prach, hledá drobný
a pod židlí mi vytírá.
A já chci vědět zda nemá strach,
ta co se o mě opírá.
Když vítr křoví kutálí,
kytaru mou rozezní,
a někdo koně osedlá jako dřív.
Až cikán housle rozbalí,
to přidá se jen ten kdo ví.
Že už je blízko nás
a že na tebe za oknem kýv.
Převozník chce znát,
tuhle řeku, zátoky a každej kout.
Odrazí od břehů,
kdo se vrátí a kdo se nechá obejmout.
kameny na cestách,
někdy uhnout jindy botu prorazí.
Já a má mrtvá nevěsta,
ta která mě provází.
Když vítr křoví kutálí,
kytaru mou rozezní,
a někdo koně osedlá jako dřív.
Až cikán housle rozbalí,
to přidá se jen ten kdo ví.
Že už je blízko nás
a že na tebe za oknem kýv.
Sví boty zout, ať moje kůže cítí zem.
Ať mě to roztančí, jen pro ten pocit že tu jsem.
Šlapeme po cestách,sbíráme plody jabloní.
Já a má mrtvá nevěsta,
než nás ďábel dohoní.