Během letních festivalů 2009 probíhaly exkluzivní krátké rozhovory s Otou o každém koncertě.

Během letních festivalů zde budete nacházet exkluzivní krátké rozhovory s Otou o každém koncertě.

Praha - 24.5.; Jaroměř - 31.5. (Pevnost)

Máte za sebou letošní dva koncerty. Jaké byly z tvého pohledu?

První byla Praha, to byla trochu specifická akce. Vzhledem k tomu, že by jsme jinak v Praze letos nehráli, rozhodli jsme se tuto nabídku přijmout. Na zvukovce jsme nestihli vše, jak jsme chtěli a proto jsme třeba nemohli hrát Kdoví jestli. Na dalších koncertech už tuhle písničku hrát budeme. Koncert byl dobrý, před pódiem se vytvořil výborný kotel. Já osobně ale musím říct, že v Praze v hale raději hraju v Holešovicích. Přijde mi, že tam jsi v lepším kontaktu s fanoušky.

Do Jaroměře jsme jeli už v pátek. Byli jsme domluveni s pořadatelem, že nás nechá v pátek večer pracovat na zvuku a světlech. Panki ladil světla do čtyř do rána. V sobotu už jsme měli vše nachystané, tak jak jsme chtěli a byla to výborná akce. Hráli jsme v pevnosti Josefov. Vzhledem k tomu, že to byl uzavřený areál, tak se vytvořil super kotel. Měl jsem z toho dobrý pocit. Oproti Praze jsme museli trochu zkrátit playlist, vyhodili jsme třeba Kdo si nechce hubu spálit nebo Václav je na plech, bohužel pro staré fanoušky. Nás osobně na zkušebně Václav je na plech bavil, ale v Praze na to vůbec nebyl ohlas. Z Jaroměře jsem domů přijel ve tři ráno. Odpoledne jsem jel do Košťan hrát za naši slavnou Kabátovic 11. Z kapely jsme hráli jenom já a Milan, jinak kluky pobolívají záda. Hráli s námi naši kamarádi Martin Vaniak, Karel Rada, Tomáš Hunal, Pavel Horváth, tak to bylo super. Zápas nakonec skončil 5:5, já bohužel neskóroval (smích).

Milovice – 13.6. (Votvírák)

Tak jak bylo v Milovících?

Byla zima, po dlouhý době jsme se vůbec nezpotili (smích). Měli jsme trochu obavy, aby se nám díky chladnějšímu počasí nerozladily kytary, ale naštěstí vše bylo v pohodě. Před koncertem se za námi v šatně byl podívat Felix Slováček, tak jsme pokecali a po koncertě jsme jeli hned domů, ani jsme nikde nepopili. Jezdíme rozdělený na teplický a pražský auta. Já jezdím společně s Pepou, vzal flašku, otevřeli jsme si ji, než jsme dojeli domů. Příští týden v Břeclavi má Pepa narozeniny, tak je máme v plánu oslavit. Po dlouhé době zase společně popije celá kapela (smích). Vypadá to, že playlist už zůstane stejný. Nakonec jsme vyřadili Centryfugu a místo ni hrajeme Úsměv pana Lloyda, kterou znají fanoušci víc. Rozhodovali jsme se, jestli vyřadíme ji nebo Cirkusovej stan. Já s Milanem bysme ji hráli, Tomášovi to bylo jedno, ale Hurvajs s Josefem měli opačný názor. Vzhledem k tomu, že názor kapely byl nerozhodný, rozhodl osvětlovač Panki. Na Cirkusový stan má lépe udělaný světla a proto zvítězila tato písnička. Chápu, že někdo bude zklamaný, ale když na festivalech hrajeme zhruba 70 minut, nejde zahrát všechno. Vždy když zařadíme něco staršího, musí to „odnést“ nějaká hitovka, jako třeba teď Šaman nebo Bruce Willis.

Břeclav – 21.6. (Rock pod zámkem)

V sobotu jste hráli v Břeclavi, jaký byl koncert?

Byla super atmosféra, zatím chodí hodně lidí, což je dobře. S Tomášem jsme vytáhli starý Marshall JMP, který máme řadu let. Dlouho jsme na ně nehráli, protože jak jsou starší, hrozí nebezpečí technického problému. Teď jsme to riskli a hrají skvěle, hodně jsme si to užívali, tak je příští festival zase použijeme. Festival byl v prostředí pod zámkem, která byl krásně nasvícen i během koncertu. Byl to pěkný pohled. Před koncertem za námi byli z Primy natáčet reportáž do pořadu Topstar magazín. Musím říct, že já osobně tyto bulvární pořady nemám rád. Bohužel člověk občas musí dělat věci se kterými nesouhlasí, kdyby bylo po mém, tak bych to nedělal. Bylo už to domluvený, nebylo tedy jiné východisko. Odvezli jsme si vínko, jak jinak z Moravy…

Spálené Poříčí – 27.6. (Basinfirefest); Nové Mesto nad Váhom – 28.6. (Topfest)

Máte za sebou asi náročný víkend. Souhlasíš?

Máš pravdu, bylo to hektický. V pátek ve Spáleném Poříčí to bylo super, koncert bez žádných problémů. Před koncertem jsme měli autogramiádu, což je poměrně neobvyklý. Na festivalu jsme před vystoupením měli autogramiádu snad poprvé. Pokud se dělají, tak spíše po koncertu. Je dobré, když vidíš v prvních řadách známý tváře, to potěší. Večer bylo poměrně chladno, tak ohně měly i praktický význam, že jsme se trochu ohřáli (smích).

Druhý den jsme hráli na Slovensko, kde to byla taky výborná akce. Festival navštívilo kolem 22 000 fanoušků, pořadatelé dokonce už museli přestat prodávat vstupenky. Vzhledem k tomu, že na letošních koncertech na Slovensku nemáme naši techniku, nehráli jsme Go Satane Go. Místo ni jsme zařadili Všechno bude jako dřív. Burlaky jsme nehráli kvůli technickému problémů. Po koncertě byl pěkný ohňostroj. Odpalovali ho přímo za našim stanem, tak to bylo jako někde na frontě (smích). Ve stanu jsme si otevřeli whisky a pivo. Přespali jsme na Slovensku a ráno jeli domů.

Jak jste řešili přejezd?

Já s Pepou jsme spali doma a kluci ve Spáleném Poříčí.

Hradec Králové - 5.7. (Rock for People)

RFP patří k největším českým festivalům vůbec. Jak se Vám na této akci hrálo?

To máš pravdu. Je to monstrózní akce a sešly se tam doslova mraky lidí. Zase musím poděkovat těm vytrvalcům z prvních řad, kteří s námi objíždějí snad všechny festy, což je úžasné. Potkali jsme se taky s Milanem Cimfe, který tam byl s Divokým Billem. Prohodili jsme pár slov ohledně nových písniček. Taky jsme pokecali s chlapy z Čechomoru. Je super, že na těchto větších akcích potkáme hodně jiných muzikantů.

Jinak to pódium, na kterém jsme na letišti v Hradci hráli, nám hodně připomínalo to z Dole v dole tour. Bylo stejně postavený, takže to byl zvláštní pocit.

Kašperské hory – 18.7. (Šumavské rockové léto); Zemplínská Šírava – 19.7. (Šírava fest)

Během dvaceti čtyř hodin jste odehráli dva koncerty. Jaké byly?

Upřímně řečeno bylo to jako den a noc. Já osobně bych na koncert v Kašperských Horách co nejdříve zapomněl. Měl jsem tolik technických problémů, které jsem nezažil za dobu, co hrajeme. Při Tetě mi odešla vysílačka a aby nebyl všem problémům konec, při Burlacích odešel wach pedál. Sice mám vše zdvojené, ale stejně chvíli trvá, než se to přepojí, tak jsme dokonce museli koncert na chvíli přerušit. Navíc byla celkem velká zima, což pro lidi také určitě nebylo nic příjemného. I přes technické problémy jsme se snažili odevzdat maximum, snad fanoušci neodešli zklamaní.

Moc jsme toho nenaspali, domů jsem přijel kolem třetí, v deset jsme měli sraz na letišti a letěli do Košic. Trochu jsme se prospali na hotelu a potom jeli na Šíravu. Festival probíhal u jezera. Sportovně řečeno koncert měl tah na branku, fanoušci byli naprosto fantastický. Odpoledne se vypršelo, takže když jsme hráli, tak to byl příjemný letní večer. Samozřejmě, že když se povede počasí atmosféře to hodně přidá.

Celý víkend byl velmi náročný také pro naše techniky, kteří hned po Kašperkách naložili nástrojovku a jeli autem přes celý tehdejší Československo.

Plasy – 2.8. (Czech Rock Block)

Jaký byl návrat do Plas po šesti letech?

Festival v Plasích je už tradiční akce a hrálo se mi skvěle. Byl to jeden z těch koncertů, kdy jde všechny jako po másle, bez jediného problému a celý koncert ti velmi rychle uteče, že už se sám divíš, že je konec. Atmosféra byla výborná. Přijela se za námi podívat spousta známých.

Harrachov – 9.8. (Keltská noc)

Jaký byl sobotní koncert v Harrachově?

Byl dobrý, i když byla trochu zima. Festival byl v areálu skokanských můstků, z pódia jsme koukali přímo na ně. Já jsem přijel dřív, tak jsem viděl koncert Jaroslava Uhlíře, který se mi hodně líbil. Hurvajs se po koncertě v leže zranil na hotelu, něco se mu stalo s nohou a ráno kulhal. Měl problém dojít do auta (smích). V Harrachově jsme spali, já tam byl poprvé a byl jsem překvapený, jaké to je pěkné městečko.

Terchová – 15.8. (Terchovský budzogáň); Snina – 16.8. (Rock pod Sninským kameňom)

Jak by jsi zhodnotil slovenské koncerty?

Bylo to skvělé, ale také velmi náročné na cestování. Tam jsme jeli auty a zpět jsme letěli z Košic. Letěli jsme vrtulovým ATR letadlem, za hodinu a půl jsme byli v Praze, je to mnohem příjemnější, než se trmácet autem. Pro naše techniky a ochranku to bylo ještě náročnější, protože i zpět jeli autem. Na Slovensku hrajeme rádi, je tam vždy skvělá atmosféra. Měli jsme obavy, jaké bude počasí, ale při obou koncertech naštěstí nepršelo. Vždy se vypršelo před. Když jsme jeli do Sniny, tak bylo temno, déšt, hodinu před koncertem byl velký slejvák, ale pak už to bylo v pohodě. Oba festivaly byly ze strany pořadatelů skvěle zorganizované. Ve Snině jsme měli hotel 100 metrů za pódiem. Na hotelu s námi byli ubytováni taky někteří fanoušci, tak jsme s nimi pokecali. V oblasti Sniny je nádherná příroda, to vřele doporučuji na dovolenou.

Kopřivnice – 30.8. (Tatrafest); Banská Bystrice – 31.8. (BB Rock fest)

Oto, o víkendu jste odehráli poslední festivalové koncerty v letošním roce. Podle ohlasů v diskuzi na webu bylo v Kopřivnici téměř 40 000 fanoušků...

… podle pořadatele bylo 38 000, což bylo nejvíce za celé léto. Byl to hukot, publikum se táhlo jak do šířky, tak i do dálky. Všichni byli na sobě namačkaný, tak snad vše proběhlo v pohodě. Po koncertě jsme trochu poseděli na hotelu a ráno jsme navštívili muzeum Tatry. Bylo to zajímavé, je tam mimo jiné Tatra, se kterou vyhrál Loprais slavný závod Paříž – Dakar. V poledne jsme odjížděli do Banské Bystrice. Jeli jsme horní cestou přes Žilinu a na Slovensku je opravdu nádherná krajina. V Bystrici bylo také plno a je tam zajímavý amfiteáter. Lidi byli jakoby nad námi. Jediný, co nás trochu mrzelo, že jsme nemohli blíže k fanouškům. Na krajích pódia byla shnilý prkna, tak nám říkali, abychom na ně raději nechodili. Byl to poslední koncert, tak jsme do něj dali všechno. Teď se nastěhujeme do zkušebny a budeme pokračovat v přípravách nového alba. Něco už máme, tak si to zopakujeme a budeme pokračovat dál.

Autoři: Zdeněk, Ivo (Hradec Králové), kabat-fans.cz. Květen - srpen 2008.