Teplická skupina Kabát je skoro deset let nejúspěšnější rockovou partičkou v České republice. To je takřka neoddiskutovatelný fakt. Prodává mraky desek, návštěvy koncertů jdou do tisíců a pro pořadatele je zárukou plného sálu. Čím to je? Jak je možné, že přes stále nové a nové hudební vlny, které se prakticky každoročně valí na posluchače, si tahle pětice v klidu dělá to své a lidé ji milují? Co za tím stojí? Odpověď možná nalezneme v následujícím vzpomínání a v připojené komentované diskografii. Na pomoc jsme si vzali zpěváka Josefa ´Pepe´ Vojtka a rovněž jsme se krátce zeptali pamětníka a bývalého technika Dana ´Moshe´Hojdema.

Hudební soubor Kabát datuje své utajené a nesmělé počátky do roku 1984. Tehdy provozoval klasický venkovský hard rock a zmítal se v personálním i alkoholovém kolotoči, což tak nějak k začátkům skoro každé skupiny patří.
V socialistickém Československu měl rocker ještě dalšího velkého nepřítele, a tím byla Základní vojenská služba trvající dva roky, dvacet čtyři měsíců neboli sedm set třicet dnů. Starší čtenáři si jistě vybaví hned několik písniček, v nichž se tyto číslovky objevují s nakyslou příchutí. Od pětaosmdesátého roku se tedy povolávací rozkazy objevovaly se železnou pravidelností, a tak řádná činnost zájmového sdružení byla obnovena až o tři roky později, přesně 1. května 1988. Hojdem vzpomíná a konkretizuje své sympatie: "Mám k nim vztah samozřejmě dobrej. Prakticky jsem s nimi vyrůstal a stárnul Ještě za bolševika jsem jezdil do Duchcova u Teplic. Pronajímali si ve sklárně nějakou kulturní místnost s jednou zářivkou a tam hráli s několika spřátelenýma kapelama. U Pepy doma jsme pak přespávali na gauči i za gaučem. Později jsem s nimi jezdil jako technik. To bylo v období alba Děvky ty to znaj a to byl největší lauf. Divím se, že jsme to vůbec přežili, protože tenkrát se strašně chlastalo.

Jenže na konci osmdesátých let světem i naší zemičkou cloumal thrash metal a Kabát nechtěl zůstat pozadu, protože tenhle styl, stejně jako dříve i později jiné, byl v módě. Však také dvě pokoutné nahrávky, šířené mezi fanoušky coby snímek Orgasmus a blíže nespecifikované demo, o době ´temna´ náležitě vypovídají. Tehdy také vznikaly základy písní Koleda, koleda, Spadla klec, Za trest, S čerty netancovat, Přátelé stárnou, Rumovej Rock´N´Roll, a také dnes už v podstatě neznámé kousky Mý druhý já, Nic víc, Démon (Zlo), Rozbitou, Alkoholic, Úplně normální holka a další. Některé z nich možná budete znát z prvního singlu nebo z kompilací, jiné se později dostaly na řadové desky, ovšem v odlišných podobách.

Kabáti tehdy nazývali svou produkci ´českej hašiš říznutej sveročeským rock´a´rollem´. Od počátku devadesátých let se začal kruh uzavírat. Kvintet počat upouštět od ´rychlých pravaček´a jako by se obloukem vrátil ke svým začátkům. K drsnému hard rocku a rock´n´rollu. V těchto dvou vzájemně blízkých polohách se kapela našla a během deseti let vytvořila vlastní ´kabátí´styl se spoustou hitů. Jenže co je to vlastně hit? Píseň, kterou omílají v rádiích a televizi? Nebo je pravý hit skladba, kterou fanoušci na koncertech znají od A do Z, hulákají ji místo zpěváka, a když člověk vleze na tancovačku nebo do hospody, parta kluků u stolu, zpitá napadrť, vyřvává refrény? Co je víc? Každopádně to o něčem svědčí.

Vojtek se ve vzpomínkách vrací do hluboké minulosti: "Když Kabát vznikal, tak jsem byl na vojně. Připojil jsem se až do té funkční party v roce 1988. V mezičase se měnila sestava, která byla částečně propojena s Motorbandem, ale i s jinejma teplickejma kapelama. V té trvalejší sestavě byl Renda Horňák, který měl později skupinu A sakra, a taky Jirka Bušek. My jsme měli tehdy stálé problémy s druhými kytaristy." Právě s posledně jmenovaným vznikl první singl Koleda, koleda/Spadla klec pro Supraphon. Tehdy byl v sestavě pouze jediným kytaristou, z čehož vyplývá, že kapela byla jen čtyřčlenná. Stalo se krátce Sametové revoluci, ale samotná nahrávka pochází ze začátku srpna 1989. Koleda, koleda se rovněž objevila na sampleru Rockmapa II, za nímž stál Petr Janda, v jehož Propasti se také natáčelo. Skladba na sampleru má však o šest vteřin delší stopáž. V té době asi nikdo netušil, že se rodí nový kult. Ale přece jen?, neboť další nabídka přišla od nově vzniklé společnosti Monitor.

Kabát umístil na kompilaci Ultrametal dvojici thrashmetalových vypalovaček Za trest a Má ji motorovou. Právě tahle pecka prokopala formaci cestu do podvědomí. To už v sestavě vedle Buška sóloval René Horňák. Jenže se začaly dít věci příští. Oba kytaristy vystřídal motorbandovský Tomáš Krulich, který svým cítěním zásadně ovlivnil budoucí zvuk. Druhým příchozím se stal blonďatý mladíček Ota Váňa. "Tehdy jsme ještě honili rychlost. Ten přerod přišel až s přípravou první desky. za to mohla naše lenost. Už jsme se nechtěli honit. Vy si to v tom období zkusili, protože nás oslovovali Slayer, Anthrax a podobné party. Jenže pak jsme si řekli, že to asi nebude navěky, a tak jsme se vrátili k tomu bigbítu, kterej je věčnej."

V červnu 1991 přišel nástup do studia Propast. Za věčného alkoholického oparu vznikla první deska Má jí motorovou a kolo štěstěny se začalo pomalu roztáčet. "Nás vůbec nenapadlo, že by se mohla rozjet nějaká mánie. Dostali jsme nabídku, šanci. Nic víc. Kapely kolem nás už měly desky nebo točily a my nic, přestože jsme byli u Monitoru jako jedni z prvních. Pořád nám desku jen slibovali. Tři roky jsme hráli, chodili do práce, takže jsme o profesionální dráze vůbec neuvažovali. Byla to vlastně taková sázka do loterie, a my z toho byli nervózní. Zřejmě ten náš čas uzrál a deska přišla v pravou chvíli. Nakonec jsme debutu prodali skoro čtyřicet tisíc, jenže zlatá deska byla za padesát, takže jsme ostrouhali."

Je potřeba připomenout, že jim posléze byla udělena nejen zlatá, ale i platinová. Tehdy byl po skupinách, které za komunismu natáčely jen dema, velký hlad, a kdejakého vinylu se prodalo obrovské množství. Ten čas je dávno pryč. Dneska se dává platinové ocenění za třicet tisíc. Tehdy to bylo sto.
Někde to šlo rychleji, jinde pomaleji. Kupříkladu Praha. Když Kabát přijel poprvé koncertovat do stověžaté, předskakoval, už nevím komu, ve vyhlášené metalové baště na Barče. Jenže v té době málokdo věděl, co ten ´svršek´vlastně znamená. A tak se do svatostánku dostavilo snad pět nebo osm lidí. Autor těchto řádků, jeho mladší sestra a pár náhodných zbloudilců. "Na Barču si pamatuju. My jsme tam snad byli nějak náhodně, jako kamarádi té kapely. Ale na jméno si už nevzpomenu."

Musím narovinu říci, že jsem se koncertem velmi bavil a už tehdy jsem tam někde vzadu tušil, že by postupně mohlo dojít k posluchačskému nárůstu. Ovšem nikdy bych nevěřil, co se stane během několika měsíců. Vyšla první deska a lidé ji brali ´po kilech´. Takže další Barča měla zcela jiný, nepochopitelný scénář: Naprosto obsypaný kulturní dům rozdováděnými fanoušky, kterých bylo snad dva a půl tisíce. Od té doby se podobná situace KD Barikádovníků, jak zní úplný název střediska neopakovala. Saratovksá ulice ve Strašnicích připomínala povstání. Snad deset policejních antonů, před vchodem zaparkovaný favorit s vyděšenými příslušníky. Jeden nervově nevydržel, vysoukal se ven a chytil rozčíleného týpka, kterému bylo jasné, že ten večer své bohy neuvidí, a tak vyváděl Byl strčen do auta, ale věznitelé nepočítali s tím, že v davu je síla. Obrovská. Pár maníků včetně mé maličkosti začalo s autem houpat takovým stylem ,že rázem byl mladík venku a policisté se pro jistotu v autě ´zarígrovali´.

Na zmíněný koncert jsem se dostal až někdy v půli přelezením plotu vniknutím z boku, neboť dveře musely být otevřené. stejně se kyslíku nedostávalo. Naprosto propocený sál na obou stranách sice kvalitám vystoupení nepřidal, ale vůbec nikhoho tato skutečnost netrápila. Napříště se již objednávaly zcela jiné prostory. Mnohem větší. Tento stav trvá dodnes: "Tam se nedostalo snad osmset lidí," podotýká Vojtek. "Bylo to naše samostatné vystoupení, na které nezapomenu." Kabát se rovněž stal velkým magnetem kolínského festivalu, který po dvou ročnících skončil a byl přesunut do blátivého Hořepníku. Vzpomínám, jak v organizátoři vyhradili kolínský hostinec jen pro muzikanty, kteří měli visačky. Právě ´naše´pětice je rozdala v dobrém rozmaru fanouškům a postupně se do restaurace nacpaly maraky těch, co tam být v žádném případě neměli. Po vyčištění pohostinství musela být k visačkám jakási páska, jinak ochranka neměla slitování. Pepa Vojtek nás pak tahal oknem?

V roce 1992 byl Kabát požádán o spolupráci skupinou J.A.R. Na jejich dlouhohrající debut Frtka přispěl skladbou Čert včera vyletěl. Vojtek ke spolupráci dodává: "Tehdy hráli fakt vostrej rap, což se nám líbilo. My se s nima ani neznali. Prostě nás požádali. Asi jsme se jim líbili." V září byly zaznamenány na studiový pás koncerty v Brně a Třebíči, z čehož vzniklo minialbum Živě", a ve stejný měsíc myla natočena na tributní album Dej mi víc? Olympic klasika z pětašedesátého, Dej mi víc své lásky. Perný podzim, jen co je pravda. Ovšem zásadní průlom se uskutečnil až v následujícím roce. "První deska je důležitá, ovšem druhá a třetí rozhodující. debut překvapil. Na obalu chlapi v dobytčáku s prasetem. Ne každý věděl, co od nás může čekat. Děvky nás dostaly do podvědomí mnohem více. Ovšem pořádný maso přišlo až s Coloradem. Toho se prodalo na devadesát tisíc," tvrdí Vojtek.

Připomeňme, že to bylo v roce 1994, v době, kdy si tuzemský fanoušek už náležitě vybíral, za co utratí své těžce vydělané peníze, byť ještě cena kompaktů nedosahoval tak závratných cifer, jako je tomu dnes.
"Tehdy jsme se utvrdili v tom, že zřejmě jdeme po správné cestě. Netušili jsme a ani dnes netušíme, jak dlouhá ta cesta bude, jak dlouho ten zájem potrvá. Raději žádné plány nedělám, protože nikdy nevíš, co se může stát. Můžeš si naplánovat, co chceš, ale jediná vteřina ti může změnit celý život. Víš, jak to je, když se na něco těšíš, tak to většinou nedopadne podle tvých představ. Navíc jsem Blíženec a občas mám chuť se vším praštit. Jedeš v tranzitu šest set kilometrů? Pak někam přijedeš a vidíš čtyři tisíce nadšených lidí, to ti vlije do žil čerstvou krev."

Kabát i nadále zůstává úspěšnou skupinou a Josef Vojtek respektovaným vokalistou a hvězdou, který nejenže zpívá v muzikálu Hamlet, ale patří ke střeleckým králům fotbalového týmu 1. FC Spark Praha. Za první sezónu vstřelil devět gólů a obdržel zlatou kopačku. Úspěch často lidi změní. "Jedinou velkou změnou bylo to, že jsem se z opraváře telefonů stal profesionálním muzikantem. A tím, že jsem začal dělat jinou profesi, se mi změnil celý život, protože dělám věci, které jsem dříve nedělal. Pokud však narážíš na žebříček hodnot, tak ten jsem měl dávno před tím jasnej. A je úplně jedno, jestli máš meloun, nebo hovno."

Již od počátku existence skupiny je dvorním textařem baskytarista Milan Špalek. Jen tu a tam si někdo ze členů či blízkého okruhu přihřál vlastní polívčičku (Vojtek, Hurčík, Vojtková, Hajíček). Pepe na margo textování do pusy zcela otevřeně přiznává: "Já tyhle ambice nemám. Vzhledem k tomu, že trávíme společně mnoho času, máme i stejné zážitky. A já bych je tak vtipně nedokázal zpracovat jako Milan. Takže s jeho texty se ztotožňuji, protože máme i podobné názory."

Nyní uděláme v čase lehký skok, jelikož následné roky můžeme shrnout do jasně daného vzorce. Každá nově vydaná deska byla záhy zlatá a platinová, obyčejem jsou vyprodané koncerty, plná turné, odpočinek a hurá do studia. První menší výjimkou byl šestadevadesátý rok, kdy soubor natočil singl pro české hokejové mistry světa, který obsahoval dvě verze písně Jak ti šlapou Kabáti. v jedné zpívají sbory samotní Mistři. Poklonu jinému mistru, Karlu Gottovi, složil Kabát o tři roky později na tributní desce Souhvězdí Gott II. Píseň Ráno jedu dál si upravil k obrazu svému hudebně i textově: ´?zvlášť ten pocit mám/když si prdel utírám/v tomhle nejprázdnějším pokoji/kde jsem zůstal sám?´. Vím, že i pan Gott více ocenil skladby, které se otrocky nedržely originálů.

Ten velekolotoč trvá dodnes. Není tajemstvím, že hrát v kapele je jako být v manželství. Někdy to dopadá tak, že chlap skončí s hudbou, jindy se ženou. Jak je to u Kabátu neprozradím, ale Josef poví, jak přežít ponorkovou nemoc. "My jsme především kamarádi. Když někdo nemá svůj den, tak je lepší, když si někam zaleze a nekazí náladu ostatním. Než něco vypustit z huby, tak je lepší jít třeba na pivo nebo na ryby. Druhý den by tě sralo, že jsi něco plácnul Žádné problémy na veřejnost netaháme, protože je to naše věc Navíc každý máme své zázemí a už se tak často spolu nevidíme. Chodíme na oslavy, ale na nákupy ne."

Je konec prvního roku nového tisíciletí. Kapela pomalu uvažuje nad další deskou a následným turné (snad květen). Jedno z Pepových hesel je: ´Kdo si počká, ten se dočká´Někdo Kabátu vyčítá jisté změknutí na posledních dvou deskách, ale to je pouze relativní. Třeba bude ta další tvrdší? a třeba také ne. Pokud chcete vyjádřit svůj názor, můžete přejít na www.kabat.cz do sekce konference a tam napsat, co si myslíte. Věřte, že třeba konkrétně Vojtek vaše názory sleduje, byť si je vědom jisté anonymity i toho, že někteří fandové tváří v tvář neřeknou úplně přesně to, co si myslí.

Co tedy je příčinou desetiletého úspěchu skupiny Kabát? Možná to jsou vtipné texty, možná pohodový, ale stále ostrý bigbít, možná obé dohromady včetně energických koncertů. Těm, kdo kapelu milují, není potřeba nic vysvětlovat. Ti, kdož třeba s rockovou hudbou začínají, by měli navštívit koncert. Ostatní si už asi srdcový vztah k Teplickým nenajdou, i kdyby s rozkrájeli. Třeba mají pocit, že s bandou ´alkoholiků´nechtějí mít nic společného, nebo jsou o sobě přesvědčeni, že jejich intelektuální rovina je mnohem výš, anebo závidí. Jsme přece v Čechách?!

Autor: Bohouš Němec, Big Beng!; 20.12.2001