Kabát svou popularitu hodlá přibrzdit

  • Zdeněk
  • Ostatní články
  • 2 235x

Lístky grátis

Kabát začal turné třemi koncerty na Slovensku a 14. října odstartoval českou část v Olomouci. Byly - li slovenské haly zaplněné, zdejší praskaly ve všech. Už na severní Moravě měli pořadatelé vyděláno dávno předtím, než muzikanti vzali nástroje do rukou, a v dalších dnech nepřišla výjimka. Vyprodaná byla i pražská T - Mobile Arena, která při troše dobré vůle pojme až patnáct tisíc příchozích.

"Nejdřív jsme se rozhodli uspořádat koncert v Pardubicích," řekl Ivan Vodochodský, který organizoval vystoupení ve východočeských městech. "Za tři týdny jsme ale měli vyprodáno a napadlo nás, že bychom to mohli zopakovat v Hradci Králové. Objevil se volný termín, protože pořadatelé v Karlových Varech nezařídili sportovní halu. Na jinou skupinu by to bylo riskantní, ale uspořádat koncerty Kabátu v Pardubicích i Hradci lze." Vstupenky na hradecké zastavení byly rozprodány také za tři týdny a pořadatelé nemuseli vylepit ani jeden plakát. Udělali to, až když v mazetě nezbyl jediný lístek, prý proto, aby splnili podmínky sponzorských smluv.

Kdo byl pomalý, musel spoléhat na černý trh. Ten zafungoval. Lístky se před koncertem sice neprodávaly za astronomické částky, ale pětistovku jste dát museli. V Praze až o patnáct set víc. "Černý trh jsme si samozřejmě hlídali," přiznal Vodochodský. "Věděli jsme, že si někteří lidí kupovali v předprodejích padesát vstupenek, takže kdo před koncertem prodával větší množství lístků, dostal přes prsty." Nešlo o násilí. Lidé z pořadatelského týmu vstupenky zabavili a následně je rozdávali příchozím grátis. Bylo to fér, zaplaceny už jednou byly.

Šamanův tanec

Hala zpívala od začátku do konce a prožila s kapelou i nejemotivnější moment vůbec. Písničku Šaman, která má silný duchovní rozměr, doprovodily z projekce černoši ztělesňující onu lidskou moudrost, o které text baskytaristy Milana Špalka je. Když začala gradovat, černoch na plátně počal radostně a svobodně skákat, což citlivějším povahám přivodilo husí kůži na celém těle. "Tu písničku mám strašně rád. Některé pecky předtím odeřvu tak, že už nemůžu, ale jakmile přijde Šaman, zpívá se mi dobře," přiznal Milan, který Vojtkovi pomáhá jako vokalista. "Dávám do ní tak nějak přirozeně víc a vždycky mám přitom husinu."

"Na Kabát už dnes chodí kultivované publikum. Během koncertu jsme neměli jediný konflikt, kromě pár drobných strkanic. Žádní agresivní opilci, žádní feťáci, nic se nezničilo, majitelům haly jsme nemuseli nic rozbitého uhradit," shrnul hradeckou zastávku Vodochodský, ten den jeden z nejspokojenějších lidí v zemi. Jeho publikum bylo i vtipné. Při písni Moderní děvče převeselá partička na levé straně pod pódiem zpívala: "Moderní děvče, když chlapa spatří, vypadá jak Klaus, do cirkusu patří." V originální verzi samozřejmě postavu prezidenta nenajdeme.

Úterý po královéhradeckém koncertu strávila pětice z Kabátu se svými nejbližšími. Odpočinula si a o hraní na pódiu se prý kolem ní nesmělo mluvit. "Flákal jsem se ve Vrahožilech, kde bydlím na takové samotě. Přivítal jsem psy, synka a pak jsem se celý den válel," přiznal Špalek. O půlnoci z úterka na středu to ale začalo nanovo. Technická četa obsadila T-Mobile Arenu a počala stavět pódium. Hotovo bylo ve středu v poledne. Ledovou plochu pokryly dřevěné rohožky, které se používají při všech koncertech v hale. "Přiznávám, že jsme na tomhle turné občas pili. Někdy až moc a přicházely opice. Týkalo se to celé kapely. Třeba v Plzni jsme s našim bubeníkem Hurvajsem vtančili do nějaké hospody a v sedm hodin ráno jsme pak šli rovnou na snídani, což bylo docela hustý. Druhá den byl strašný, bylo nám ukrutně blbě," zavzpomínal Špalek.

Autogramiáda

Ve foyeru T-Mobil Areny začala v půl paté autogramiáda. Přišly na ni asi tři stovky zájemců, kteří si mohli zakoupit nějaký suvenýr (od podpisové karty přes album, tričko až po kalendář skupiny na příští rok) a nechat si jej všemi pěti podepsat. Na všechny se nedostalo, před halou zůstala asi padesátka dychtivých, kteří měli tu smůlu, že přišli na poslední chvíli. "Kabáti jsou super," zamyslel se Robert, čerstvý třicátník. "Je to asi závislost, ale když je mi špatně, pustím si jejich desky a dostanu se z toho. Jsem už na třetím koncertě. Byl jsem v Liberci, Pardubicích a teď v Praze." Sroloval podepsaný plakát a oči mu zářily štěstím.

"Zítra umřu," pravil Špalek po autogramiádě v hospůdce v hale, kde se dělil o zbytky úsměvu se svými blízkými. "Byl jsem čtyři měsíce ve studiu, kde jsem sice s přestávkami, přesto intenzivně makal. Pak jsme vyrazili na šňůru s novým aparátem a novými lidmi, takže jsme museli čekat, až se všichni sehrají a až si to sedne. Byla to dřina, ale dnešního posledního hraní se nebojíme. Už jenom proto, že je vyprodáno. Vzpomínám si, jak jsme kdysi před koncerty stávali za plentou a říkali si, že stejně nepřijde ani noha."

Letní turné a pauza

Kolem kráčel manažer Panky, chlapík, který se se svým týmem v minulých letech postaral o to, aby jeho svěřenci mohli při koncertních turné nabízet monstrózní pódium, skvělý zvuk a velkolepá světla. "Mám strašně rád Milanovo texty. Část lidí tvrdí, že nejsou nic moc, část lidí říká, že jsou dobré, ale málokdo si dá tu práci najít v nich všechno, co tam opravdu je."

Pětašedesát tisíc posluchačů si už tu práci dalo, a přidávají se další, Díky jejich nadšení a ochotě zakoupit si poslední album Dole v dole mohla být Kabátu patnáct minut předtím, než vešel na pódium, předána tříplatinová deska. "Doufám, že tu nikde není žádná nahá ženská," tázal se při ceremoniálu v zákulisí s prohnaným úsměvem Pepa Vojtek a narážel tím na okamžik, kdy zástupci vydávající gramofirmy dali kapele před pár měsíci darem při plavbě parníkem po Vltavě vystoupení striptérky.

"V květnu až červnu příštího roku chceme jet pár koncertů po odkrytých stadiónech. Potom si dáme rok a půl pauzu. Nejspíš. Mluvil jsme o tom a z toho boomu kolem kapely chceme slevit." prozradil ještě Panky. Na pódiu se mezitím rozjížděla první písnička posledního koncertu a publikum bylo tradičně u vytržení. Vydrželo mu to celou hodinu a půl. Kabátu rovněž.

Autor: Jaroslav Špulák, Právo; 15.11.2003