Historické sklepy Plzeňského pivovaru už zažily mnohé, včetně válek a povodní. Ale koridu? Samozřejmě ne tu pravou, nefalšovanou, ale hudební ano. To když skupina Kabát se na svém koncertním turné zastavila také v Plzni...

Skupina Kabát si v „lednici“ plzeňských sklepů připadala jako ve Finsku

Historické sklepy Plzeňského pivovaru už zažily mnohé, včetně válek a povodní. Ale koridu? Samozřejmě ne tu pravou, nefalšovanou, ale hudební ano. To když skupina Kabát se na svém koncertním turné zastavila také v Plzni a její členové zavítali na návštěvnickou trasu pivovaru. Nová deska Kabátů se totiž jmenuje Corrida.

Kapela musí hrát na živo

Skupina Kabát nepřinesla do Plzně jen své nezaměnitelné texty písniček a stejně originální melodie, s nimiž vyprodala fotbalový stadion Lokomotivy Plzeň. To vše v rámci koncertního turné, jehož partnerem je značka Gambrinus. Do pivovaru samotného den před koncertem navíc zatáhla salvy smíchu a dobré nálady. „Přesně tohle kluci potřebovali,“ nechal se slyšet manažer skupiny Radek Havlíček a zahraje na konkrétnější notu. „Strašně se po soutěži Eurovize těšili na to, že si zahrajou live a ne z plejbeku jako ve Finsku. Vždyť oni jsou rocková kapela a ta přece má hrát. Je na nich vidět, že na šňůře už dost pookřáli.“

Před plzeňským koncertem měl Kabát za sebou nabité stadiony v Brně, Olomouci, Ostravě a Liberci. Nemůže být pro hudebníky kabátovského ražení nic víc vzpružujícího, než kontakt s příznivci a lidmi, kteří si prozpěvují chraplavými hlasy jejich melodie.

Tečka za Eurosongem

Ve sklepení, které pamatuje první polovinu 19. století, bývá chladno. „Cože, lednice? A na co v takové klendře?“ smál se bubeník Radek Hurvajs Hurčík při zmínce průvodce o názvech některých sklepů. „Je tady zima jak ve Finsku.“

A jsme zase u toho, Finsko a soutěž Eurosongs asi našim historicky prvním reprezentantům z paměti dlouho nevymizí. „Že se tam bude hrát na halfplejbek, jsme věděli. Víte, jaké je to utrpení pro kapelu, která ráda vystupuje na živo? Originál byl jen zpěv Pepy Vojtka, muzika šla z pásu. Další a další omezení a podmínky se na nás vyvalily až dodatečně, když jsme na reprezentaci kývli. Nejsme z těch, kdo by se zalekli a hledali vytáčky. Taky jsme mohli říct – za těchto podmínek na to kašleme. Byla to pro nás velká zkušenost,“ vzpomíná Radek Havlíček.

Frontman skupiny Pepa Vojtek za Finskem udělal ráznější tečku slovy: „Kapela je od toho, aby hrála. My jsme měli tři roky pauzu, než jsme stvořili novou desku Corrida. Měli jsme nějaké akce, které nám moc neprospěly po psychické stránce. Ale to je pryč. Jakmile jsme vyrazili na turné, zase se všechno srovnalo a funguje, jak má. Žijeme a hrajeme. Spíš žijeme, protože hrajeme.“

Kapela pro všechny

Den před plzeňským koncertem křižovala město minikolona černých offroadů. Odpoledne dorazila k nákupnímu centru Olympia. Tam už na skupinu čekaly zástupy fanoušků toužících po podpisech všech členů.

Mezitím už to na stadionu Lokomotivy vypadalo jako na staveništi. Třináct kamionů s materiálem, dekoracemi, technikou a aparaturami mělo co dělat, aby se všude řádně otočilo a bez úhony zacouvalo. „K tomu máme ještě šest desítek pracovníků technického týmu, pak ještě zhruba do dvou stovek brigádníků z místních zdrojů,“ upřesňuje manažer.

„Samozřejmě to není taková mašinérie jako u kapel z top světové špičky. Úplně srovnatelní s megastars nejsme. I když nás pánbůh obdařil velkou dávkou ješitnosti, v tomhle stojíme pevně na zemi. Velké světové skupiny jezdí do jednoho státu na jediný koncert, my jich máme v krátkém sledu hned několik za sebou. Navíc hraje roli i celková ekonomická situace. Nejdražší lístek na nás stojí 350 Kč, a ne tisíce. Nás si může dovolit každý,“ tvrdí Radek Havlíček.

„A to byl a je taky náš cíl – hrát pro lidi,“ dodal Milan Špalek, baskytarista a autor většiny textů Kabátu. Tedy i těch z desky Corrida. Kdo ví, jestli pro některý z dalších textů nechytil inspiraci právě v pivovaru. Na velké téma totiž vypadala jeho hláška uprostřed prohlídky před novou stáčírnou: „Tak tady bych docela rád vlastnil nějaké akcie. Ani by jich nemuselo být jedenapadesát procent.“

Odpověď kapely? Hurónský výbuch smíchu a dovětek: „To neřeš!“

Když práce je zábavou

Slovíčko – neřešit – Kabáti používají velice často. Hlavně když po nich odborná fronta žádá velká vyhlášení o smysluplnosti jejich počínání, o tom, proč vlastně hrají. Na jedné tiskovce dostali otázku, co budou dělat, až na ně přestanou chodit davy příznivců? Slova se nečekaně ujal ten, který se obvykle na podobných fórech vyjadřuje minimálně, kytarista Tomáš Krulich.

„To je problém těch lidí. Já budu prostě hrát dál. Mě to prostě baví.“ Řekněte, existuje něco ideálnějšího, než když člověk může dělat a živit se tím, co ho baví? „Ještě mnohem lepší ale je, když zjistíte, že to baví i spoustu dalších lidí,“ dodává Josef Vojtek. „Ale to platí u všech profesí, třeba u sládka tady v pivovaru. Na tom pivu se to pozná.“

Kabáti hrají a neřeší…

Smáli se i v pivovaru, před koncertem, během vystoupení. A smáli se i Na spilce. „Ani slovo o práci,“ přikázal šéf Pepa Vojtek. „Když jdu do hospody, jdu se bavit, za kamarádama, ne pracovat. Kdybych chodil do restaurace pracovat a vymýšlet třeba muziku, to bych na tom byl už hodně špatně,“ smál se Vojtek“

Už jsou zase sví. Kabáti.

Autor - Petr Müller, časopis Za branou; 1.7.2007.