Mohlo se stát, že by jméno Josefa Vojtka skandovali fotbaloví fanoušci, nebo jste mohli zaslechnout, jak si drsným hlasem prozpěvuje opravář telefonů. Ale to se nestalo. Josef Vojtek je přes patnáct let zpěvákem nejúspěšnější české skupiny Kabát a zazpíval si i v muzikálech Krysař, Hamlet nebo Galileo. Na podzim se objeví jako Athos v muzikálu Michala Davida a Lou Fanánka Hagena Tři mušketýři.

Užíváte si prázdniny nebo jste zavalen prací?

Užívám prázdniny, ale při tom jsem zavalen prací. Není to ale práce profesní-hudební. Doděláváme byt po havárii vody, a tak se pohybuji ve sféře shánění zedníků, pokládání parket a podobně.

Kdy se začnete připravovat na muzikál Tři mušketýři?

Se šermováním začínáme v druhé polovině prázdnin. Doufám, že se nikdo nezraní. Divadelní práce začne v září.

Hrál jste v Hamletovi, Krysaři, Galileovi. Lákají vás historická témata?

Pro diváky je to určitě zajímavější než novodobé muzikály. Je na nich něco tajemného, autor si může příběh i trochu „dobarvit“. Já osobně mám rád dobu krále Artuše, rytířů kulatého stolu a příběhy kolem svatého grálu. Doba mušketýrských soubojů je také zajímavá, ale samozřejmě jenom v knihách a na jevišti, jinak to asi žádný med nebyl.

K muzikálu teprve měla vzniknout muzika, ale o hereckém obsazení se už vědělo. Psali vám autoři hudbu na tělo?

V případě mušketýrů jsme to probrali s Michalem Davidem, protože dělá úplně jinou muziku. Janka Ledeckého nebo Dana Landu jsem vůbec neřešil. To je rocková voda na můj mlýn. Michala jsem trochu popichoval, ale myslím, že hudbu trošku přizpůsobil mému, trošku drsnějšímu hlasu. Nikdo není tak univerzální, aby to vždycky bylo ono. Každý skladatel by asi měl psát písničky zpěvákovi, jak se říká, do „huby“, protože jinak by byl sám proti sobě.

Muzikál zaměstná vás i vaši partnerku Sabinu Laurinovou. Kdo se mezitím postará o vaši dceru?

Když může, hlídá Sáby máma, která k nám vždycky přijde. Kvíče jsou dva roky pryč a poslední dobou s ní šijou všichni čerti a utahala by snad i rotu vojáků. Je to hrdinský výkon, hlídání dětí.

Jak se cítíte v roli otce?

Je to paráda, zejména teď v létě, kdy se dá chodit na dlouhé procházky. Dcera je taky pohyblivější. Už to není malý špunt, který třikrát upadne, než ujde metr.

Zdědila hudební talent?

Byli jsme na dovolené v Chorvatsku a tam každý den, v náš neprospěch, probíhala venkovní diskotéka. Já tyhle diskotéky nemám rád. Někam si přijedu odpočinout a oni vám tam pod oknem hrajou do dvanácti deset let staré hity pro pár Němců. Ale Kviče to vůbec nevadilo. Naopak, pekelně se vlnila na parketu a já docela koukal,že takový malý trpaslík má hudební cítění, že se dokáže do rytmu pohybovat a různě kroutit. To mě mile překvapilo.

Slyšela vás zpívat?

Pouštím jí kabátí DVD, kde jsou i naše klipy. Moc se jí líbí klip na písničku Dole v dole. Na koncert jsem ji ještě nebral, protože je malá a mohla by přijít k úrazu. Ale myslím, že ji naše hudba baví.

Však také na autogramiádu Kabátů chodí spousta dětí.

Asi je to kvůli tomu, že generace, která s námi vyrůstala, má už vlastní děti a ty si doma Kabáty přehrajou a potom chtějí vidět tu sebranku pěti lidí naživo. Já mám sedmnáctiletého kluka a moji vrstevníci jsou na tom často podobně.

Zkusil jste muzikálové divadlo. Láká vás film?

Nejsem si jistý, jestli by bylo přínosem pro nějaký film ukazovat právě Vojtkovo herecké umění, a ani si nejsem jistý, jestli bych se chtěl ukázat v blbostech, co se tady teď točí. Radši zůstanu u starého dobrého big beatu.

Vidíte se s kapelou i mimo koncerty?

Chodili jsme na teplický fotbal, teď je pauza, protože liga začíná až v srpnu. Vídáme se ale i normálně - jdeme třeba do hospody na pivo nebo grilujeme.

Pak přijde turné a vidíte se pořád.

Zkoušíme jen písničky, které tam budeme hrát. Oživíme si repertoár, abychom nedělali kiksy. Jen když se pracuje na novém albu, tak se dlouho zkouší a stane se, že jsme i tři měsíce zavření ve studiu - obrazně řečeno.

Plánujete novou desku?

Samozřejmě, že bude, ale zatím není jasné kdy. Rozhodli jsme se, že si teď dáme chvíli pauzu a na podzim nebo před Vánoci vydáme DVD z letošního jarního a letního turné. To je poměrně nová kabátí záležitost. Mělo by to uspokojit ty největší nedočkavce. Nikdo si nesedne a nenapíše dvacet písniček z hlavy. Možná příští rok na jaře bychom mohli začít dělat na nové desce.

Jak se vám v březnu zpívalo s Jaromírem Nohavičku na udílení hudebních cen Anděl?

Zpívali jsme Pohodu a v pohodě. To byla legrace. Nic takového, že by z toho měl být člověk od trémy zpocený. Bylo to pro pobavení lidí. Nikdo od Jardy Nohavici nečekal, že do toho půjde a že zazpívá Kabát. Od nás se to čekalo, ale od něj ne.

Stejně tak možná někdo nečekal, že Ondřej Hejma usedne v porotě soutěže Česko hledá SuperStar.

Je to inteligentní člověk, tak proč by tam nemohl být? Alespoň byl vtipný. Pro soutěž bylo určitě přínosem, že v ní byl.

A když Julian Záhorovský zpíval písničku od Kabátu?

Moc se mi to nelíbilo. Bylo vidět, že ten kluk není ještě úplně vyzpívaný, potřeboval by trénovat. Ale to ze začátku každý, já taky.

Jaká je výhoda skupiny Kabát oproti finalistům SuperStar?

Říkám jim rychlokvašky. Rok je budou propírat v bulváru, pak je „sežere“ nějakej vyčůranej rádoby producent, a až mu přestanou vydělávat peníze, tak pápá. Já jsem to letos viděl na naší předkapele Doloros Clan. Jsou to mladí kluci, všechno výborný, všechno hraje, ale nikdy nehráli na velkým pódiu. Na nás přišlo na koncert v průměru patnáct tisíc lidí a ta mladá kapela to nevydýchá. Oni se snaží, mají okoukaný pohyby z MTV, ale nejsou to oni. Člověk se musí vyhrát a naučit se to sám. Je lepší mít nějakou zkušenost a na ní stavět vlastní image. Když mi někdo navlíkne klobouk, nemůžu hned začít zpívat v klobouku, protože pak může člověk vypadat jako šašek. Všechno ukáže čas.

Jaké byly začátky Kabátu?

My jsme začínali v osmaosmdesátém a pomalu jsme si získávali a nabalovali své posluchače. Měli jsme prodaných čtyřicet tisíc kopií z první desky, ale ty si koupili jen lidé, kteří už nás znali. Pak se začali přidávat lidé, kteří nás poznali až po vydání desky. Dnes máme stotisícový prodej a jsme za to rádi. Je to však výsledek práce předtím, než jsme nějaké album vydali.

Chtěli byste jet s kapelou do světa?

My už jsme několikrát vyrazili za velkou louži. Tam si člověk zahraje, zabrnká, je to hezký výlet, ale nic od toho neočekáváme. V Americe mají svých umělců dost a někoho, jako jsme my, tam berou jako atrakci z východu. My jsme to tam projezdili a hráli pro krajany, protože naše staré písničky znali.

A co Evropa?

Možná Polsko, což je podle mě země velikých možností. Tam můžou i něco pochytit z češtiny. Navíc mají velký a silný big beatový zázemí. Myslím, že přes Polsko je snadnější dostat se na západ, než od nás.

Čím byste byl, kdybyste nebyl zpěvákem?

Asi bych byl u spojů, protože jsem vyučený opravář telefonů. To bylo moje řemeslo, i když to nebyla žádná sláva. Dělal jsem to, ale nerad bych se k tomu vracel. Když jsem byl kluk, tak jsem měl úplně jiné plány, protože mě strašně bavil fotbal a amatérsky jsem ho i hrál. Ale když je člověk starší, tak zjistí, že to nemá budoucnost. Musel by být opravdu dobrý a neplácat se v týmu v okresní soutěži.

Co jste říkal na fotbalovou taktiku vítězných Řeků při nedávném mistrovství Evropy?

Když mistrovství Evropy vyhráli Řekové, byl to pro mě černý den českého fotbalu. Moc jsem klukům fandil. Ani v těch nejhorších snech jsem to nečekal. Taktika stará deset nebo patnáct let - betonovat vzadu - není hezká na pohled, ale účinkovalo to. Všechna čest, že Řekové, které nikdo nezná, udrželi to, co jim německý trenér řekl, a uhráli to. Každému dávali góly v posledních minutách. Bohužel, také na mistrovství Evropy někdy i náhody vyhrávají zápasy.

Zdroj - MF Dnes; červenec 2004