Pantáta

Přišel chlap líc rudou měl vztek a v rukou třes.
Tohle ten prevít, ještě neslyšel, to není hudba, to je běs.
Po sklepých zkoušet a hrát, ten řev na to vás užije. Mám syna, hrdě vám můžu říct.
Není to žádnej flink, peněz těch má víc a víc, brnká v baru swing.
Taky chtěl to co vy hrát, zjistil však, že jediný je víc.

Třeba se člověče na tom stav. Je nás ještě výš.
Můžeš se vztekat, můžeš se nám smát, si mladej to je křiž.

Pantáto promiň nám ten náš styl, hej hej hou hoou, hej metal.
Ten vyšší v duši nám nesedí, hej metal.
Klid jak před bouří, necítím povětří, metal – je v nás, metal – je v nás.

Na škodu mluvíš, nemá to cíl, kolik je ti let.
Vzpomínáš, tenkrát mladej jsi byl, taky ti patřil svět.
Odcházíš nadáváš, chceš to víš, to už si nepřiznáš, hej metal.

Ten když zní, duši nám nešetří, hej metal.
My jako před bouří, teď všichni v povětří, hej metal.
Ten když zní, duši nám nešetří, hej metal.
My jako před bouří, teď všichni v povětří, metal – je v nás, metal – je v nás, je v nás.

Kabat-fans.cz děkuje Jiřímu Paarovi za odposlechnutí textu. Yvan provedl úpravy.