Kabát jistě patří k těm hudebním tělesům, která lze s úspěchem nenávidět, a docela chápu, proč řada kolegů ve zbrani hledí na tuhle kapelu přinejmenším s despektem. Stejně si ale troufám tvrdit, že stavět teplickou pětici na roveň všem těm Argemám a Alkoholům není zrovna opodstatněné.

Kabát jistě patří k těm hudebním tělesům, která lze s úspěchem nenávidět, a docela chápu, proč řada kolegů ve zbrani hledí na tuhle kapelu přinejmenším s despektem. Stejně si ale troufám tvrdit, že stavět teplickou pětici na roveň všem těm Argemám a Alkoholům není zrovna opodstatněné. Argument, že v oblasti lidové zábavy se v současnosti vyskytuje i daleko větší odpad, je samozřejmě značně pochybný a stejně tak často zdůrazňovaný muzikantský um, který Kabátům rozhodně nechybí, nemá příliš velkou vypovídající hodnotu. Ba dokonce i tvrzení (s nímž, mimochodem, v zásadě souhlasím), že Vojtek a jeho parta si přece jen udržují určitý nadhled, je až příliš ovlivněno ryze osobním vkusem posuzovatele. Jedno však přeslechnout nelze. Kabát skutečně alespoň v některých chvílích drhne opravdu solidní rock´n´ roll a zkuste, prosím, najít v daném ranku kapelu, o níž by se dalo tvrdit totéž.

K nové desce. Kabáti si dnes už jasně udržují podobnou pozici jako Motörhead, AC/DC nebo ZZ Top, kdy neměnnost už není negativní vlastností, ale dokonce se cení coby poznávací znamení toho kterého souboru. Jediným kvalitativním kritériem potom je, jak přesvědčivě se podařilo daný model zopakovat. Mám dojem, že v Teplicích už zažili silnější sezóny, žádný výrazný propad se ale nekoná. Typické rock´n´rollové vypalovačky se značně chytlavými refrény samozřejmě nechybí a zejména skladby Jabadabadů, Raketovej pes, Stvořenej pro Acapulco, ale i kontroverzní Satan Klaus patří k tomu nejlepšímu, co je na desce k slyšení. Milá je pocta ZZ Top nazvaná Kabát (s elektronickým spodkem jak z Eliminatora!) a kombinace motorheadovské Ace Of Spades s Vyčítalovým textem, čili Blues Folsomské věznice, se mi zdá docela vtipná (jen nechápu, proč je jako autor hudby uveden Kabát). Z tradičních výletů jinam pak jednoznačně vítězí nezvykle keltská kompozice. Několik míst si však zaslouží označení hluchá – zejména tuctová, víceméně jižanská Balada o špinavejch fuseklích, další a ve srovnání s minulostí mnohem méně nápaditá countryovka Všechno bude jako dřív a hlavně závěrečná humornost Králíci. I to však patří ke kabátovské tradici.

Závěr je jediný možný: kdo Kabát až doposud nesnášel, bude ho nesnášet i nadále, kdo patřil k jeho zarytým obdivovatelům, nemá důvod svůj názor měnit. Standardní deska. Přiznávám, že v mém přehrávači častým hostem nebude, to je ale problém zmagořelého pisálka, nikoliv kapely.

Hodnocení: 4/7

Autor: Jan Ernest, Spark; Listopad 1997

Recenzi si můžete přečíst v původní verzi v PDF formátu.