Vždycky, když Kabáti vydávají novou desku, je kolem toho mnoho povyku a naštěstí nikdy ne pro nic. Kabáti za svou existenci prošli určitým vývojem a z původně pivně-trash metalové kapely se dostali až na první místo nejmenované dětské ankety v kategorii kapela roku. To je dost hrozivý (nebo snad hrůzný?) skok a proto dobrá zpráva zní, Corrida opět katapultuje, díky některým songům tuhle partu, spíš blíže "starým dobrým časům".

Teplické kovbojské kvinteto opustilo rodnou hroudu a rozhodlo se kotvit až u španělských břehů. Co z toho vzniklo? Posuďte sami...

Vždycky, když Kabáti vydávají novou desku, je kolem toho mnoho povyku a naštěstí nikdy ne pro nic. Kabáti za svou existenci prošli určitým vývojem a z původně pivně-trash metalové kapely se dostali až na první místo nejmenované dětské ankety v kategorii kapela roku. To je dost hrozivý (nebo snad hrůzný?) skok a proto dobrá zpráva zní, Corrida opět katapultuje, díky některým songům tuhle partu, spíš blíže "starým dobrým časům".

Po intru, které obstarává lehce uspávající vyťukávačka na xylofon, následuje stejnojmenná píseň, která vás rázem probere z toho nejtvrdšího spánku. Corrida má patřičné tempo, nabušené kytary a při jejím poslechu velmi lehce vytane vzpomínka na starou dobrou Má ji motorovou nebo Děvky ty to znaj. Dvojkou je singlovka Burlaci, která je sice úplně jiná než úvodní píseň (pomalejší, zpěvy jsou klidnější), ale rozhodně je to další tahák téhle desky. K tomu je ovšem potřeba dodat, že prostřední část desky po tomto silném nástupu trochu pokulhává.

Netvrdím, že následující skladby jsou špatné, ale vysokou laťku nasazenou zkraje zkrátka nepřekonají. Jedná se o typické "kabátí" songy, které neurazí, ani však nenadchnou (Kostlivci, Úsměv pana Lloyda, Malá dáma). U čeho se ovšem zastavím je song Raci v práci (s.r.o.). Ten rozhodně pro Kabát není typický pro svůj dixi nádech a také použité nástroje jako jsou dechy nebo banjo, jsou rozhodně překvapující, ale zároveň svěží místo tohoto CD. Dále také na desce najdeme politicky zabarvenou Buldozerem, všichni asi víme, na koho Milan Špalek v textu naráží? Závěr desky je opět velmi zajímavá pasáž. Zdařilá skákavá skladba Cesta do Kadaně s tradičně povedeným textem, zvedá desku pomalu do mocného finiše, který jako poslední song zastává Kdoví jestli. Vyzdvihuji ho především proto, že zde se Kabáti dotkli témat, které jakoby pro ně dosud neexistovali. Ekologie a problémy globálního světa. Pravda a lež kolem nás. To je skutečně zatím nepoznaný Kabát. Myslím, že nakonec alba nemohli umístit vhodnější kousek. Nicméně, když jsme u těch kousků, je jich dost, ale stopáž 36 minut je na tuzemské poměry docela málo. Nu což.

Na závěr bych rád poznamenal, že Kabáti touto deskou nezklamali, ba co víc některé songy skutečně evokují staré časy, kdy na tuhle kapelu chodili pouze máničky v křivácích nebo džínovkách. Přes trochu nudnou střední pasáž bych rozhodně investovaných peněz nelitoval. Milan Špalek napsal výborné texty, zatím nezmíněný Pepa Vojtek vše jistí svým chraplákem a ostatní muzikanti zaslouží metál za svoje dovednosti. Nezbývá než dodat, že další prověrkou pro Corridu bude turné k tomuto CD a nám nezbývá než se těšit na Kabát opět po drahné době naživo.

Autor: Zdendy Pospíšil, www.rockmag.cz; 26.1.2007