Pokud si dovoluji tvrdit, že Kabát Dole v dole opět trefil do černého, nemám tím na mysli nějakou nově objevenou uhelnou sluj. Kabát opět trefil albem samotným. Tahle pětice má totiž jeden vzácný dar, produkuje muziku bez mindráků, bez samolibých gest, bez vykalkulovaných poťouchlostí.

Pokud si dovoluji tvrdit, že Kabát Dole v dole opět trefil do černého, nemám tím na mysli nějakou nově objevenou uhelnou sluj. Kabát opět trefil albem samotným. Tahle pětice má totiž jeden vzácný dar, produkuje muziku bez mindráků, bez samolibých gest, bez vykalkulovaných poťouchlostí. Stejně prostořeké, přímočaré a nápadité jako texty Milana Špalka jsou i syrové kytarové riffy, melodie a sloganovité refrény jednotlivých písniček.

A tak je to i na aktuální novince. Pokud nejste sterilizováni předpojatostí, Kabát vás prostě baví. Připadá mi, že nepodupávat si při valivé titulní písni Dole v dole, znamená nemít nohu. Následná singlovka Stará Lou zase potěší letmou poetikou textu, ovšem stojí zato všimnout si i brilantně prostého aranžmá a působivého zvuku v unisonním kytarovém motivu.

K nejlepším na albu patří určitě Jednou nás to zabije, i když pravda, při sebekritickém vyslechnutí refrénu, člověka i zamrazí. Tradiční ironie, vtip a sarkasmus Špalkových textů je opět společným jmenovatelem celého alba ať už v Irských hodech "...nohy kančí už na grilu si tančí," ať už Lojza s nimrodem Fáberou morduje svou nevěrnou ženu v pitoreskním hororu Nimrod Fábera. Ještě pikantnější v černém humoru je Elvis s malebně presleyovským Pepou Vojtkem.

Je více než dobré, že Kabát definitivně opustil někdejší nešťastné pokusy o "politickou" satiru a jedinou mírnou moralitou je vzdušná, melodická Kdo si nechce hubu spálit.

Celé album je opět důkazem, jak dobře si Špalek rozumí se svou mateřštinou, a ve stínu nezůstávají ani dva texty Tomáše Hajíčka.

Co do muziky, aranžmá a zpěvu je Kabát suverénní, jednoznačný a hlavně plný strhující energie. Další z pochval zaslouží i přehledný, moderní a přitom šťavnatý zvuk celé desky, vyrostlý pod prsty Milana Cimfeho. Vrátíme-li se k původnímu přirovnání, neobchází terč, nespekuluje, neopisuje od zahraničních střelců, prostě pálí od boku a to do černého.

Zdroj - muzikus.cz 30.12.2003