S novým albem skupiny Kabát to bylo složité. Původně mělo vyjít v září s prvním školním dnem. Potom se odkládalo po měsíci, až se na trh dostalo jako poslední z "velkých" desek českých borců 8. prosince.

S novým albem skupiny Kabát to bylo složité. Původně mělo vyjít v září s prvním školním dnem. Potom se odkládalo po měsíci, až se na trh dostalo jako poslední z "velkých" desek českých borců 8. prosince.

Duše Kabátu, baskytarista Milan Špalek, textař a vrchní dohližitel na kvalitu nahraného materiálu byl neustále nespokojen s texty i s písničkami. Předělával je, slova přepisoval, čerpal inspiraci doma v Krušných horách i ve Španělsku, omlouval se, až konečně dosáhl pocitu, že deska nazvaná Corrida může jít mezi posluchače. Kabát je sice skupinou vzývanou a mezi posluchači uznávanou, nicméně hazardovat s jejich důvěrou nehodlal. Tucet písniček na desce se proto nese v charakteristickém duchu kabátovského rock'n'rollu, ale přitom vykazuje posun ve dvou základních věcech.

Zaposloucháme-li se do zvuků kytar, uslyšíme jejich členitost, odvahu, nápaditost a musíme je respektovat jako pro sound skupiny rozhodující. Nenesou se v jednom duchu od začátku do konce, jsou rozmanité a přirozeně skvěle využité. Vždyť jejich obsluhovatelé Ota Váňa a Tomáš Krulich patří k nejvýraznějším talentům české bigbítové scény. Sám Milan Špalek pak definitivně dokazuje, že není pouze autorem vulgárních a pivních textů, nýbrž že citlivě pracuje s příběhem, pečlivě volí slova a některé jeho výtvory mají až básnický rozměr. Pravda, dovolil si na desce několik legrácek (Buldozerem, Joy, Kůže líná od Kolína, Kostlivci), nicméně většina textů snese velice přísná měřítka profesní "nadzpůsobilosti", v žádném případě ne rutiny. Ať už jde o Burlaky, Malou dámu či Kdoví jestli.

Písničky na desce jsou svěží, hybné, bigbítové a disponují vesměs silnými melodickými liniemi. Burlaci, Corrida, Buldozerem, Kdoví jestli či Cesta do Kadaně jsou stávající či budoucí hity. K tomu přidejme tradičně jistý zpěv Josefa Vojtka, který je v Kabátu mnohem lepší než ve všech těch muzikálech, v nichž se v posledních letech objevuje, a uvítejme na světě kolekci, která pozici pětice jistojistě upevňuje. Má navíc dobrou vlastnost: čím častěji se poslouchá, tím více v paměti ulpívá. Pak dovoluje vychutnat i vyšperkované instrumentální a textové složky, které běžný posluchač napoprvé nevnímá.

Autor: Jaroslav Špulák, Právo; 14.12.2006

Zde si můžete článek přečíst v původní verzi v PDF formátu.