Milí posluchači dobré mjůziky, dnes si Vás dovolím zavést do krásných koutů naší vlasti do Českého Ráje - Malá Skála, kde se letos konal již 13. ročník benátské noci. Taky ve Vás vzbuzuje číslo třináct pověrčivý neklid? No jak další řádky ukážou, možná to bude právem, ale hezky popořádku…

Je pátek a mě výjimečně nečeká cesta do práce, nýbrž cesta vlakem na Malou Skálu. Hážu tedy na sebe bágl, v němž se usadil vedle spacáku jednovrstvý stan za pouhých osm stovek a další nezbytnosti jako troje slipy - no koneckonců vždyť to sami znáte z Fakánkova několikrát převyprávěné story o sedmi pivech a jedné zelené. Vlak ačkoliv je v majetku ČD vyráží téměř načas (asi minutka zpoždění). A já poté co jsem dopomohl starším dámám z Austrálie s jejich koly a zavazadly, usedám naproti mladému sympatickému páru pocházející odkudsi ze Sokolova. Cesta proto příjemně ubíhá, neboť si spolu máme o čem povídat. Jako kulisa se z pozadveří line hudba z kazeťáku, jehož vlastníci vypadající jako indiáni, byli značně posíleni alkoholem a to na hodinách odbyla teprve desátá hodina ranní. Ačkoliv předsudky by v mnohých z nás zavelely vzdálit se směrem hodně daleko od těchto punkerů, Australanka je s úsměvem na rtech požádala, zda jí a její přítelkyni v Turnově pomohou s koly a zavazadly - punkeři přikývli a svůj slib také splnili. Horký letní den nám přitom dával pocítit co to znamená, když i v sedě z vás leje a šaty jsou pevně přimknuty k tělu silou, kterou by i "mistr kanagon" záviděl.

K nádraží Malé skály již doléhají první zkoušky, nicméně do oficiálního programu zbývají více než tři hodiny, proto se vydávám najít vhodné místo pro svůj jednovrstvý vigvam. Uprostřed jeho vztyčování vykoukl z vedlejšího státu jakýsi mládenec držíce v ruce vodku a evidentně toužící po seznámení se sousedy. Mávl na mně a pak jsme si oba připíjeli nazíraví - tentokráte šlo ale opravdu vo zdraví, neboť horko už začínalo dosahovat svého denního maxima (38,3 stupňů ve stínu). Po nezbytném seznamovacím rituálu opouštím souseda a u vstupu do areálu vyměňuji lístek za náramek na ruku sloužící jako propustka po celém areálu. S ní jsem se vydal na prohlídku celého areálu, kde se již za několik desítek minut má rozbouřit to pravé peklo. I letos měla Benátská noc 3 scény, jenom s tím rozdílem, že třetí dnes nebyla krytá, což se mi zdálo mnohem lepší. Pivo se v areálu točilo za 24,- kaček a značka jak jinak než gambrinus. Já jsem přesto ale odolal a vyšel jsem se mimo areál najíst a jídlo zapít jedenáctkou značky Svijanov v - stejně dobrá jako loni a navíc jen za 18. To už se mi v kapse vrní mobil a z jeho útrob ozývají se hlasy dalších právě přijíždějících na Malou skálu. Stan staví v blízkosti mého a po nezbytném barterovém obchodě - lístek za náramek - již nic nebrání vyrazit do areálu a navštivit první show na hlavní scéně v podobě CRUEL. Kapelu CRUEL jsem osobně vůbec neznal, pouze jsem si na jejich stránkách přečetl, že se má jednat o metalovou kapelu, která se svým stylem občas blíží k Blind Guardian, navíc jsem si stáhl z jejich netu některé MP3, a tak jsem na ně byl opravdu zvědavej. Horko v tuto chvíli bylo již ubíjející a proto musel přijít opravdový impuls abych pozdvihl ruku se vztyčeným prostředníčkem a vyjádřil sympatie k protagonistům smažící se na pódiu. Bohužel kapela CRUEL to nedokázala - uprostřed jejich koncertování jsem si vyzvedl jednu gábinu, aniž bych byl frustrován, že jsem o něco přišel. Jediné co mne trochu potěšilo byla až závěrečná píseň laděná do klasického deathmetalu, ale jinak se mé myšlenky ubírali k druhému protagonistovi - DOGA.

Protože přestávka mezi CRUEL a DOGou je dlouhá jdu se na chvíli posadit do pivního stanu k naší grupě, která je ještě neúplná - chybí paradoxně ti co přijeli již ve čtvrtek - prý se nechali zlákat krásami Českého ráje. No vzhledem k počtu spoře oděných pařmenek by se opravdu dalo souhlasit, že právě tady se nachází český ráj ? Chvíli po čtvrté se na podiu objevují chlapící nahoře bez a pouštějí do nás první kytarové rify písně "Papež je zamilovanej" z jejich "nového" alba. Ačkoli vedro graduje, jsou to právě oni, kdo ve mně zapalují to správné kotelnické nadšení a tak neváhám spolu s ostatními podpořit výkon DOGY celým tělem děj se co děj. Rokec DOGY jede opravdu nespoutanou rychlostí a písně jako "Samosexuál", "Když chlapi tančej", "Už nikdy" nebo "Jsem divnej" nedovolí abychom jen tak nečině a pasivně postávali u podia. Svoji show, pot ze všech přítomných ždímající, zakončují hitovkou "Nevinná". V tutéž chvíli se nás snaží osvěžit studenou vodou, jenže to zabírá jen chvilku. To už se přemisťujeme do jednoho z pivních stanů před třetí scénou, kde ve stínu u pípy očekáváme příchod prastaré kapely "ZNOUZECNOST".(ZC) Protože kotel DOGY byl opravdu vyčerpávající a hlavní hvězdy večera měly teprve přijít, vychutnáváme si kapelu ZC v sedě. V tuto dobu jsme již kompletní - já, David, Lenka, Ivan, Jana, Tomáš a Marta. ZC měla dnes velmi dobrou formu a hlavně oproti předchozím ročníkům se konečně zvukařům podařilo kapelu řádně nazvučit, a proto jsme se krásně nechali unésti songy vyprávějící o výletu za Hanou vedoucí tunelem, který nevede nikam a nikde také nekončí. Celé vyprávění zakončují Hasiči a Krysař jehož muzika je dobrá jako kdysi…. Asi po čtvrt hodině se na třetí scéně objevují HORKÝ ŽE SLÍŽE - třetí scéna je zcela zaplněná. My zůstáváme ve skrytu stanu, ale již první svižné a melodické tóny nás vytahují blíže ke scéně. Mě to nedá a jdu si to užít přímo do kotelní vřavy a nelituji stejně jako mnozí jiní. Chlapci mají na svém kontě hodně hitovek a mají tedy z čeho vybírat - "Maštal", "Hovada", "Ja chaču těbja" či "Dole dole". Samozřejmě nechybělo ani "Ja som malá žužu …". Naprosto skvělé nazvučení spolu s chytlavými rify jejich písní v kombinaci s úmorným vedrem, jest ten pravý mix pro odpaření posledních zbytečků vody z našeho těla - statistiky o 70% procentech vody v lidském těle vzaly zcela za své - my jsme ale spokojeni.

Protože do vystoupení první velké hvězdy KABÁT zbývá ještě více než hodina jdou se někteří vykoupat do řeky Jizery, jiní řádně doplnit tekutiny (nealkem), některým z nás to nedalo a zabloudili ještě na druhou scénu na ALEŠE BRICHTU. Já jsem raději zvolil doplnění tekutin, abych se díky Kabátí show zcela nevypařil - dobře jsem udělal. Kolem čtvrt na deset již nervózně spolu s ostatními pozýváme KABÁTY na podium - nechávají se chvíli přemlouvat, ale pak přicházejí a mají opravdu "Žízeň" a navíc nikdo z nich není žádný "Bruce Willis" a proto nás cpou do autobusu, kde sedí nám dobře známý "Stewe Wonder" no a protože jízda s takovým řidičem může být opravdu poslední dostávají nápad pozvat si děvku do svojí všivý postele, ale ouha "Děvky ty to znaj" sotva daj když jsou kapsy prázdný. Nám nezbývá než abychom šli a všechno rozbili jako "Porcelánový prasata" a modlili, že kousek o podál stojí pořád ten""Starej bar" kam zavede nás samotný "Šaman" Show je opravdu rozjetá, jenže jako okamžik zmrazení přichází výpadek proudu na velké scéně - nejde o žádný cílený efekt, nýbrž o diletantismus elektrikářů. Za chvíli se ale naštěstí světla spouštějí a na nás už z podia pokyvuje "Bára", která dobře ví co je to "Pohoda" a jak má vypadat "Moderní děvče". Bohužel výpadek proudu se opakuje podruhé a to už i Vojtek zuří, ale show spolu se svým ansamblem hrdině dokončují a dovolují si nás ještě pozvat do "Colorada". Teplická skupina KABÁT i dnes ukázala, že neformální titul "Hvězdy večera" jim plným právem náleží - ani jednu písničku neodflákli a nebýt trochu amatérského přístupu elektrikářů, neměla by KABATÍ aukce ani tu nejmenší chybičku. O tom, že již nepřijde žádný přídavek nás přesvědčuje jeden z pořadatelů vstoupivší na podium, které se začalo rychle představovat pro zahraniční hosty "IN EXTREMO" - hoši z východního Německa.

Od metalových fandů jsem již zaslechl, že byli prý loni na Vizovickém fesťáku a jejich pódiová show nadchla skutečně mnohé z tehdy přítomných fanoušků. Pod vlivem těchto "zaručených" zpráv jsem zůstal na hlavní scéně a díky nenadálému odlivu a přílivu fanoušků jsem se dokonce propracoval blíže k pódiu. Asi po dvaceti minutách scéna zhasíná (tentokráte cíleně) a na podiu se objevuje celkem sedm chlapíků - dva držíce dudy, jeden harfu, dva kytaristé, bubeník a zpěvák. Již složení jejich hracích inštrumentů dávalo tušit, že nepůjde o žádnou klasiku - a také nešlo. Chlapíci z východu se do nás opřeli vší silou dudových měšců umocňované kvílícími kytarami pod taktovkou těžkých bicích. Do toho se ozýval zpěv frontmana kapely, který pod návalem horka brzy odhodil vrchní díl oblečení. Vše zjemňovala elektrická harfa. Ačkoliv je pravdou, že vyslechnout si neznámé písně poprvé na živo není skutečně ten pravý zážitek, musím říci, že jejich vystoupení mne mile překvapilo - songy metaly hezky jeden za druhým ve střemhlavém tempu a aby dodali svému vystoupení tu správnou šťávu, co chvíli vytryskovali z podia gejzíry plamenů - my v prvních řadách jsme na tvářích cítili doslova ďáblův dech. Svou více jak hodinovou produkci zakončili svou hitovkou v doprovodu závěrečného výbuchu. Lze určitě konstatovat, že pověst, která je předcházela rozhodně nelhala. Je půlnoc a únava se tiše ale neodbytně vkrádá do našich údů, přesto vidina shlédnuti show PRAŽSKÉHO VÝBĚRU a ARAKAINU působí jako retbul a dává mi křídla abych zůstal na svém místě a vyčkal na Kocábův spolek. Asi po patnácti minutách se objevuje muž v černých brýlích, kožených kalhotech a v doprovodu sličných policistek - vy co znáte jejich show dobře víte, že nejde o nikoho jiného než Michala Kocába. Ačkoliv jsem se na ně těšil, jejich show už jsem si tolik neužíval - únava byla silnější a tak i když zahráli svá nejlepší díla co kdy složili, pořádně jsem ožil až na jejich závěrečnou píseň "Václavák", který pro mne jako pro člověka pohybující se často na Václaváku, stále neztratila své kouzlo. Síla únavy je ale již taková, že ani vystoupení ARAKAINU mne nemůže zastavit od cesty do stanu. Volám Davidovi jak je na tom - on shlédl koncert Alkeholu a též se vydal zahájit spánek do přechodného plátěného obydlí. Poté co uléhám do stanu spouští se z nebes déšť, což mne trochu znervózňuje, neboť mám pouze jednovrstvý stan, ale i tak usínám.

Ráno kolem sedmé hodiny je již velmi živo a proto místo vydatného spánku jen tak polehávám a poslouchám místní stanařský ruch. Asi kolem deváté se vydávám udělat nezbytné ranní potřeby a hygienu. Při té příležitosti potkávám Davida, který mi sděluje, že mám volat policii, neboť našli můj mobil. Po kontaktu s policií prostřednictvím mobilu Davida a Leničky se dozvídám, že si jej budu muset vyzvednout v Železném Brodě. Zvažuji zda si pro něj zajet ihned anebo až v neděli při zpáteční cestě domů. Nakonec po jedenácté hodině se vydávám vlakem do Železného brodu - policejní stanice je sice poměrně daleko, ale dobré značení pomocí městských směrovek mne neomylně vede tím správným směrem. Po nezbytných identifikačních otázkách jako - co je to za typ mobilu, jaké má logo a jaký je první záznam v telefonním seznamu, je mi nakonec vydán a to ještě s díky, že jsem ztrátu nenahlásil jako krádež - na jednu stranu by to sice pomohlo vylepšit žalostné statistiky objasněnosti nevyřešených drobných krádeží, ale na druhou by to zřejmě znamenalo více papírovaní. Kolem půl jedné jsem byl opět zpět v areálu a mohl shlédnout kapelu WOHNOUT, kteří stále řešili zda je knírek jednoho z protagonistů opravdu sexy a ve svých písních se věnovali tématům vrátného, drogám, sexu, požáru a alkoholu. Vzhledem k melodičnosti jejich písní pro mne začínal hudební program sobotního dne velmi příjemně. Po Wohnoutech jsem vyřešil jídlo (1/4 kuřete s kukuřicí) a v jednom z pivních stanů si přiťukávám na zdraví s jakýmsi punkáčem. Večer kolem páté hodiny vyrážím konečně na nějakou pořádnou kapelu (sobotní den je věnován spíše pro popaře, folkaře a jiné "měkotiny") v podání slovenských hostů INÉ KAFE. Ačkoliv na stránkách benátské noci jsem po festivalu zachytil poměrně negativní reakce na jejich vystoupení, já musím říci sám za sebe, že se mi jejich výkon víc než líbil a proto i když vedro bylo opět šílené (jen o pár stupňů menší než včerejší den) neváhal jsem zapařit v kotli. Po asi hodinovém vyčerpávajícím koncertu odcházím ke třetí scéně kde jsem se chtěl setkat s ostatními, avšak osud tomu chtěl, že jsem potkal Romana, s nímž jsem se vydal do Gambrinus stage po levé straně hlavní scény a zde jsme společně s ostatními jeho přáteli vyčkali na naši bandu.

Kolem osmé hodiny vystoupila na hlavní scéně ANETA LANGEROVÁ - osobně nejsem příznivcem soutěži superstar a tak jsem její výkon spolu s ostatními sledoval z povzdálí skrze limonádu s čepicí. Někdy v této době se spouští déšť. Zpočátku jen klasická letní bouřka, která se ale mění v přívalové deště. Asi po hodině intenzivního spadu neskutečných proudů vody se mění celý areál v jedno velké vodní jezero - cesta na WC se stává spíše plavbou než procházkou. Protože gambrinus stan není nijak vyvýšen, pijeme po chvíli lahodný žlutý mok s nohama po kotníky ve vodě. Já si vůbec nedělám iluze o tom jak asi vypadá můj jednovrstvý stan a již vyjednávám bydlení s majiteli dvouvrstvých příbytků. Kolem půlnoci se po tříhodinové přestávce objevují na hlavní scéně ČECHOMOR - dvěstědvacet nedostali a tak se můžete s kapelou setkávat i nadále. Hodinu po půlnoci za hustého lijáku pádíme do stanů. Mne čeká velmi příjemné překvapení - absolutní sucho ve stanu, a proto nemusím využít předjednaného ubytování v Tomášově autě. I ráno po probuzení (soused mlátil do půjčeného bubnu již od půl sedmé) se nachází útroby mého příbytku zcela v suchu - jen stěny jsou trochu orošené, ale s úspěchem lze říci, že stan je do deště absolutně výborný. Zato jiní okolo stanující toliko štěstí neměli, což je vedlo i k žertovným poznámkám, jako že si zakoupili stan nevhodný pro stanování, či že si vlastně zakoupili bazén, akorát prodavači zaměnili cedulky s popisem výrobků atd. S ostatními se domlouváme, že kolem dvanácté se sejdeme u hlavní scéně na kapele BRUTUS. Sluníčko vylézající z pozamraků slibuje nádherný poslední festivalový den strávený již absolutně pohodovým tempem - bez kotelnického reje. Jaké je však mé překvapení, když mi ochranka u vstupu sděluje, že celá neděle byla zrušena a to zatím bez odůvodnění. Od některých lidiček jsem zaslechl, že někde vyhořela elektrika (není divu, už v pátek za suchého počasí nefungovala jak měla). Pravdou je, že areál asi nebyl příliš přístupný vzhledem k množství vody, které na něj spadlo, avšak jak víme, i tato situace je řešitelná, což ukázaly jiné festivaly, kdy v takovýchto případech najely kamiony, zasypaly celé území pilinama a mohlo se pařit dál. Bohužel v tomto případě, žádné kamiony nepřijely, žádné vysvětlení, žádná omluva, prostě konec a to byla jediná ověřitelná informace. Rozhodli jsme se tedy chvíli po jedné hodině vyrazit směrem k domovu. Jako na potvoru nás na černém mostě chytili policajti a dali nám pokutu (oprávněně). Nedělní den tedy nevyzněl nikterak povzbudivě, a proto jsme asi každý byli rádi, když jsme opět na svých tělech ucítili teplou vodu sprchy a ulehli do čisté postele.

A co říci závěrem? Mě osobě jakožto rockerovi zas až tak nevadila zrušená neděle, neboť to hlavní se z mého pohledu odehrálo již v pátek, ale fakt, že pořadatelé nezvládli sobotní večer s celou nedělí a oficiální prohlášení přišlo dokonce až v úterý (k jeho obsahu se raději vyjadřovat nebudu), to vše by mohlo dát za pravdu všem pověrčivým a ostatním sloužit jako doporučení třináctý ročník jakékoliv akce přeskočit a po dvanáctém zahájit hned čtrnáctý.

Zdroj - salusj.borec.cz; 2.8.2005