Na rozdíl od minulých let neopomněli Kabáti tentokrát zařadit do kalendáře svého koncertního turné, které se váže k albu Suma Sumárum - Best off, také domovské Teplice. Tisíce jejich fanoušků se na koncert v Teplicích těšily několik let, dočkaly se ve středu večer. Jejich čekání rozhodně stálo za to. Parádnímu večernímu představení předcházela odpolední autogramiáda všech členů skupiny před obchodním centrem Olympia v Srbicích.

Před šestnáctou hodinou se prostor před vchodem do centra zaplnil desítkami fanoušků kapely. Kabáti do "zblbnutí", ale velmi ochotně, podepisovali plakáty, plakátky a fotky s vlastním vyobrazením, za což jim čekatelé byli neskutečně vděční. Kolem osmnácté hodiny začínají proudit davy lidí k teplickému "zimáku". Zdá se, že hala bude našlapaná. Několik pivních stanovišť nestíhá zvládat příval žíznivců. Pěnivý zrzavý mok k rockové akci prostě neodmyslitelně patří. Vše je ale do detailu naplánováno, všudepřítomní organizátoři mají situaci pod kontrolou, takže ani někteří podnapilci nemají chuť ani prostor tropit neplechy. A proč také? Vždyť přišli hlavně na pořádný nářez servírovaný jejich oblíbenci - Kabáty.

Jenže na jejich příchod na ojedinělou scénu uprostřed "zimáku" si museli ještě několik desítek minut počkat. Nejprve se totiž pozvolna zaplňujícím se tribunám představili dva předskokani. Zatímco kapela Rivera Playboyz nechala drtivou většinu příchozích v naprostém klidu, slovenské rockové trio Iné kafe nastartovalo a zahřálo osazenstvo haly na provozní teplotu.

Krátce před jedenadvacátou hodinou se zhruba pět tisícovek (našlapáno ale nebylo)nažhavených diváků dočkalo. V hale se setmělo a na scénu vtrhli tolik očekávaní Kabáti, kteří začali nabízet jednu hudební pecku za druhou z nepřeberného množství jejich hitů, které zplodili za své zhruba desetileté působení v české rockové extratřídě. Pohyb členů kapely po originálním pódiu byl kreativní a nápaditý. Pepa Vojtek chodil a běhal dokola a zhruba stejnou měrou rozdával radost do všech stran publika. Pracoviště bubeníka Radka "Hurvajse" Hurčíka umístěné uprostřed pódia se občas pootočilo a kytaristi Tomáš Krulich a Ota Váňa se "točili" po scéně vždy každý na jiném stanovišti, podobně jako jejich spoluhráč baskytarysta Milan Špalek. Někdy se však sešli, aby dostali téměř do extáze pokaždé jinou část hlediště.

Nálada publika gradovala s každou další zahranou skladbou. Zatímco fanoušci stojící přímo u pódia takřka fanaticky zpívali a tleskali od samotného začátku koncertu, lidé v ochozech nevydrželi sedět na svých místech a rozvášnili se až při závěrečných písních. Báječná atmosféra strhla snad každého z početného publika všech generací při vytleskaném přídavku o čtyřech chodech. Songy Na sever, Láďa, Šaman a Žízeň pěla určitě celá hala. Rozparáděný dav jen velmi nerad přijmul fakt, že koncert končí a že se tudíž musí rozloučit se svými "miláčky". První ohlasy byly jednoznačné: "Bylo to skvělý, jedinečný, báječný," znělo unisono z úst fanoušků nacházejících se momentálně v sedmém nebi. Vyznavači rocku si každopádně přišli na své a jsem přesvědčený, že koncert "dohrávali" v desítkách hospod s nočním provozem v širokém okolí. Jen několik minut poté, co Hurvajs naposledy "řízl" do bicích, začal technický doprovod kapely složitou demontáž pódia, aby ho ještě časně ráno převezl na další štaci turné - do Plzně.

Autor: Karel Otcovský, Deník Směr; 14.6.2002