"Máte foťák?" Přikyvuji, že ano. "Předkapely si foťte, jak chcete, ale Kabáty jen první tři písničky, jasný?" Potom dostávám na ruku růžovou pásku a jsem vpuštěn do arény plné lidí.

Protože bylo v úterý pěkné vedro, zamířil jsem hned ke stánku s pitím. Ani dříve se nestávaly takové fronty na pěnivý nápoj jako tady. Po dvaceti minutách v zástupu si hledám místo k sezení. Jakmile jsem se uvelebil, začala hrát kapela Support Lesbiens. Lidí postupně přibývalo a koncert nabíral na obrátkách. Pár desítek metrů od velkolepého pódia byl zvuk pěkně ostrý. Už jen samotný pohled na sestavu reprobeden vypovídal za vše.

Nevím, jak zvuk z pódia byl, nebo nebyl slyšet v okolí stadionu, ale jednou za rok se takováto akce dá tolerovat. Obzvláště, když jde o nejznámější kapelu u nás. Pamatuji se, že loni si lidé stěžovali na hluk. Na druhou stranu jsou rádi, že se alespoň občas něco ve městě zajímavého děje.

Žízeň, aj aj jaj, vypouští do mikrofonu poskakující Pepa Vojtek. Kabáti jsou na scéně a tisíce lidí šílí. Následují hity jako Bára, V pekle sudy válej a další. Pohupující se dav zpívá spolu s kapelou a je viditelně nadšen. Není se čemu divit, za tři sta padesát či čtyři sta korun sedm vystoupení. A Kabáty k tomu!

Zdroj: Českobudějovické listy; 29.6.2005