Večer před koncertem začal vlastně docela brzy. Netradičně ve třech (Luboš, Petr a Honza) jsme se sešli krátce po šesté před vchodem na Výstaviště, abychom se domluvili na rozhovoru se členy Kabátu, který jsme měli již předtím předběžně slíbený. Protože byla ještě hodina času, vyhledali jsme nejbližší občerstvovací stanici. Před 19:15 nás začal Honza popohánět, že už je čas, ať jdeme, ani jsme se nestačili dodívat, jak dopadne zápas Slavia-Znojmo. Spěchat jsme však nemuseli, neboť ze slíbeného rozhovoru bohužel nakonec sešlo (alespoň prozatím, protože byla slíbena emailová náhražka interview).

V době čekání na rozhovor jsme poslouchali předkapelu RocketPop. Upřímně řečeno, bylo to strašné. Daleko zajímavější bylo sledovat “typického” fandu Kabátů, který se ve značně mátožném stavu potácel nedaleko vchodu. Co chvíli spadnul na záda, v lepším případě jen na kolena, ale stále se při tom věnoval náruživému headbangingu. Nakonec byl poněkud hruběji umírněn dlouho přihlížejícími policisty (ani se nedivím, že se jim ho nechtělo pacifikovat, přece jenom být od bláta, ve kterém se dotyčný válel, není nic příjemného).

Ani během vystoupení Dogy se naše pozice moc neměnila, až na občasné obchůzky pořádané za účelem objevení produkčního, se kterým jsme měli domluveno, že nás zavede ke skupině, ale po němž se bohužel slehla zem. Přesto občasný letmý pohled na pódium prozradil, že u Dogy, resp. Romana Izaiáše, je vše při starém - klasicky do půl těla svlečený a prsní bradavky přelepeny izolepou. Repertoár byl již zaměřen na novou desku, ale objevily se samozřejmě i skladby z let dřívějších. Mix heavy metalu a bigbítu evidentně podle hluku dole v sále lidi bavil (což mi potvrdil i kamarád, opět tě zdravím, Perry, který dle vlastních slov “skákal tři metry vysoko”). Nažhavení publika ale má koneckonců být cílem předskokana.

Kabáti předvedli velice poutavou a vydařenou světelnou show podpořenou videoprojekcí, která mohla být chvílemi určitě zajímavější a vtipnější. Rozhodně se toho dalo vymyslet více a bezpochyby by se dala odstranit zadrhávání mezi jednotlivými na sebe nenavazujícími sekvencemi během jedné skladby (“Mravenci”, “Bruce Willis”, “Brouk Pytlík”), tak, jak tomu bylo na začátku u “V pekle sudy válej”. Většina lidí ale asi stejně přišla na to, aby se dívala na jednotlivé aktéry teplické pětice a ne na nějaké pohyblivé obrázky, které se míhají skupině za zády. Úvodní “Go Satane Go”, kdy Pepa Vojtek stál na rampě nad Hurvajzem a za ním na třech plátnech šlehaly do výše rudé pekelné plameny, zřejmě byla jen výjimkou potvrzující pravidlo. Nechci nikomu křivdit, ale domnívám se tak proto, že nejpozději při “Piju já, piju rád” došlo k tomu, že i zadní řady, kde jsme stáli my, se pomalu začaly dostávat do pohybu a fandové odhazovali co právě měli po ruce. (Nic proti nadšení ze skvělé rockové muziky, ale toho blbce, který na Pepův výkřik “piju rád!” vychrstl do davu asi tři deci nedopitého piva, bych věru rád potkal a řekl mu, co je dle mého názoru zač, a to z toho důvodu, že minimálně devadesát procent této zlatavé a bohužel i lepkavé tekutiny skončilo na mém obličeji a ve vlasech, pozn. Honzy.)

Rozebírat odehrané písně nemá cenu, protože setlist byl prakticky totožný s tím, co se hrálo ve Zlíně, a co je tedy již jednou napsané o několik článků před tímto. Na závěr snad tedy jen drobný osobní postřeh - porovnávám-li současnou tvorbu Kabátů s předchozí (ať již v podobě studiové nebo živé), nemohu se ubránit názoru, že Kabáti stárnou a měknou. Kdeže jsou ty časy úderných a přeci jen o trochu vtipnějších slovních spojení a obratů a trocha větší lehkosti v žertování? Koncertně tak nejlépe vyzněly “Všechno bude jako dřív”, “Láďa”, “Starej bar” a samozřejmě “Colorado”. Úplně na vrcholu stojí vskutku geniální Vyčítalovo “Blues Folsomské věznice” zahrané jako klasika Mötorhead “Ace Of Spades”. Naopak o Špalkově vokální tragédii v “Ďábel a syn” bych se raději nezmiňoval. Ačkoliv bylo odehráno na třicet skladeb, včetně pouštěného intra “Sníh padá sníh” a outra “Rio Grande (Ta co tančí s vlkem)”, očekával jsem, že zazní “Sedlák”, nebo alespoň “Wonder”. Ale co, každý asi něco postrádal, hlavně že se dav jako celek dobře bavil, o to jde na koncertech především. A o koncertech skupiny Kabát to platí dvojnásob.

Playlist: Sníh padá sníh, GO Satane GO, V pekle sudy válej, Piju já, piju rád, Víte jak to bolí, Prdel vody, Bum bum tequilla, Bára, Kdyby ženský nebyly, Ber, Centryfuga, Bruce Willis, Blues Folsomské věznice, Mravenci, Tak teda pojď, Ďábel a syn, Rodinnej tank, Brouk Pytlík, Teta, Kanibal Hanibal, Colorado, Slibem nezarmoutíš, Láďa, Všechno bude jako dřív, Moderní děvče. Přídavky: Na sever, Chaňa s Rylou, Děvky ty to znaj, Starej bar, Žízeň.

Zdroj - www.musicpage.cz; 23.3.2001