Asi na málokterý koncert jsem se v poslední době těšil tak jako na Kabáty. Tato teplická partička se totiž za těch více než deset let dokázala vypracovat ve velmi dokonale znějící metalový soubor mající konkurenci pouze a jedině v zahraničí. Od nekompromisního a vulgárního trashmetalu se postupně více zklidnili a usadili, což je otevřelo mnohem širšímu posluchačskému spektru. A toto bylo poznat i ve zlínské sportovní hale na obsazení publika.

Přestože po otevření vchodů se hlediště i prostor před pódiem plnil velmi nesměle, během vystoupení předkapely už byl sál docela slušně napěchován a pomalu začínala stoupat i teplota, takže kožené bundy, svetry a někdy i trička se stávala mnohým fanouškům zbytečnými. Po osmé už začínal kotel před pódiem být nedočkavý. Zbývalo jen několik málo minut. Konečně se zhaslo a sálem se rozezněly dívčí hlasy v intru Sníh padá sníh - samozřejmě z playbacku, ale to už se Milan, Ota a Tomáš vrhali na pódium, Hurvajs zabral sedačku za bicími a rázný a motorkářsky valící se rytmus rozjel titulní Go Satane Go. Pepa v dlouhém černém kabátě využívá skvěle architektonicky postaveného pódia a prohání se na plošinách více jak metr nad Hurvajsem. Za jeho vlajícími vlasy a kabátem šlehají vysoké plameny - ovšem nikoli pravé, ale na třech velkých obrazovkách, které přinášejí nejen ilustrační video k hudbě, ale také přímý pohled několika kamer umístěných před pódium a u bicích. Celý, skoro dvoutisícový dav šílí, všichni ti, co stojí před pódiem chvíli hrozivě zaťatými pěstěmi mlátí směrem ke Kabátům, chvíli tančí jako po skvělém jointu. A Kabáti do toho valí jednu skvělou věc za druhou. Bezpochyby přednost mají věci z novinkového alba, takže první set zazní Bum bum tequila, Bára nebo Mravenci, během kterých na obrazovkách za pódiem jedou skeče z Ferdy a včelky Máji. Občas se sáhne samozřejmě i zpět do minulosti, takže se halou rozezní Colorado, Kdyby ženský nebyly či Piju já, piju rád. Bezpochyby velký úspěch sklízí také písně z MegaHu. Mohutný řev přehlušuje začátek Bruce Willise, kdy je těžko říct, zda přítomné dívky obdivují chlapy z Kabátu, či úchvatné záběry jmenovce této skladby na obrazovkách. Další mega-věci jako Teta či Víte jak to bolí zase roztočej celý mlýn, který se mění v divoce se chvějící pravý rockový kotel.

Chvíli po půl desáté začíná asi na kapelu přicházet únava, protože Pepa ohlašuje poslední kousek, což není nic jiného než... denně vožralej, denně vožralej... ano balada o těch dnešních holkách, které prostě pořádného chlapa nepoznaj. Dnes už ale nikdo nečeká, že by koncert končil po méně než hodině a půl, takže se parkety pořádně třesou a to až do chvíle, kdy Pepa všechny přijde uklidnit a pozvat je na cestu tam k nim Na sever. Pak už jen Kabáti rozdají několik těch svejch pravd, jako například, že Děvky to znaj a nezbývá než se rozloučit, protože prej musí Kabáti ještě vyrazit někam na pivo, než ho všude ve Zlíně lidi vypijou. A jak se všichni tlačili ven z haly, aby nějaké to pivo ještě dostali, z beden se na rozloučenou linulo country Rio Grande.

Můžu potvrdit, že pivo ještě ve Zlíně bylo a že po Kabátech chutnalo naprosto skvěle, zvláště když člověku pořád v hlavě znělo ono “denně vožralej, denně vožralej...”

Autor - Jan Mikuláš, musicpage.cz; 13.3.2001