I do Jihlavy díky pořadatelům z Polné zajela v rámci svého Suma Sumárum Tour 2002 kapela Kabát. Už ve čtvrt na osm se publikum dočkalo prvních rozjížděčů, kterými byli motorkáři Riviera Playboyz. Na těžký industrial a trash metal nebyl nikdo připravený, čemuž odpovídal i ohlas publika. Když už jsem si začal zvykat i na druhého zpěváka vydávajícího prapodivné zvuky a didjeridoo a z hlouby rachotu vnímat melodii skladby, hrálo sexteto skladbu poslední. Po úpravě obrovské scény, která stála uprostřed plochy s repráky zavěšenými v osmimetrové výšce, takže dobře viděli a slyšeli úplně všichni, nastoupilo neopunkové trio Iné Kafe. Ti předvedli kratičký průřez svojí historií s lehkostí a nadhledem. Jejich melodický, jednoduchý a na nic si nehrající rock s veselými a ironickými texty i bravurní hráčské výkony, rozhýbaly a rozpojovaly už téměř plný kotel.

Více než pět tisíc přítomných se dobře bavilo, a tak po posledních úpravách jeviště a rituálním odstraněním bílého přehozu zakrývající bicí uprostřed vyvýšené části scény dvěma servismany, kteří se předtím uklonily publiku do všech čtyř stran, mohla večerní show dostoupit svého vrcholu. Pár minut před devátou se setmělo a za zvuků řízné dechovky vpochodovala kapela Kabát. Pod vedením Pepeho v drátěné košili, doprovázená frenetickým řevem, na plochu. Ten nás pak provedl desetiletím existence skupiny. Zazněl téměř kompletní playlist z jejich posledního bilančního dvojalba Suma Sumárum. Bylo z čeho vybírat, slyšeli jsme hity Colorado, Mám obě ruce levý, Bára, Šaman a další a další. Publikum zpívalo, všichni muzikanti pobíhali po celé ploše jeviště, takže byli v těsném kontaktu se všemi fanoušky skákajícími v kotli pod ním. Bubeník na vyvýšené části rotoval dokola, a tak i on vyděl ty běsnící davy. Zážitek ze skvělého hudebního projevu umocňovala i mohutná světelná show. Ta vyvrcholila při skladbě Go satane go gejzíry čtveřice plamenů. V tu chvíli se nebavili snad jen přítomní hasiči stojící u těchto ohnisek. Na přídavek se vrátil Vojtek ve slušivém kožichu s palčáky na rukou a kulichem na hlavě, aby mohl čelit chumelenici, která se v tu chvíli strhla na pódiu, a zazněl první ze tří přídavků Na sever. Úplně poslední skladba večera neodpovídala momentální skutečnosti. Žízeň nikdo v hale neměl, poněvadž se ten večer vytočilo osmdesát sudů piva, ale i tak všichni odešli domů po svých.

Karel Ďásek; 21.5.2002