Mili posluchači a pravověrní vyznavči skupiny Kabát, dovolte abych Vás jako obvykle alespoň v krátkosti seznámil s průběhem tohoto koncertu:

Koncert se odehrával včera na zimním stadionu Eden a šli jsme pouze dva - já a Jáchym. Před samotným koncertem jsme se šli posilnit (mám na mysli povečeřet) do některým známého bistra 57, kde obsluha byla velmi rychlá, ale bohužel jedno pivo mělo dva cenťáky pod míru a tak jsem to reklamoval slovy - děkuji za rychlý přísun piva, ale ta riska je přeci jenom o trošíčku výše. Číšník bez váhání dolil (doufám, že pivem) chybějící část. Po třetím jsme již uznali, že jsme dostatečně zralý na odchod. Cestou jsme se stavěli v knize kde jsem donutil prodavačku aby z podpultu vytáhla knihu "Rozumět dějinám" za informaci, že ji tam mají jsem vděčný Jáchymovi. Čtyřiadvácou jsme se dokodrcali k hale, kde na nás čekala vstupní kontrola - nešacovali mne ale do batůžku se podívali a zřejmě když zahlédli výše zmiňovanou knihu okamžitě pochopili, že nebudu žádný Bin Ládin a vpustili mne dovnitř. Uvnitř jsme se ocitli na horních ochozech. První co do nás udeřilo bylo neuvěřitelné vedro a tóny jakési zběsilé předkapely a hlavně všude mlha - v prvních vteřinách jsem si myslel, že jde o silné kouřové efekty, ale vzápětí jsme museli konstatovat, že se jedná o klasickou vodní páru, která ovšem nebyla způsobena vařícím kotlem, ale nepřítomnou klimatizací. Vydali jsme se vyhledat šatny, ale ouha po šatnách ani stopa a s taškama v tomto vedru to byla představa opravdu děsivá - ještě jsem se pokusil pozeptat prodavačky nápojů. Její odpověď mne však od veškerých dalších pokusů odradila - šatnu máš na sobě vole. Tak jsme sešli s Jáchymem na místo ledové plochy a protože jsme neměli kam dát věci zajistili si pozici u manťáků - k podiu to mohlo být tak patnáct metrů. V tu chvíli na podium vstoupila druhá předkapela (nějací slovenští drotáři) a pěkně od podlahy to rozjeli - oba s Jáchymem jsme se shodli, že nejsou fakt špatní a texty se občas podobali kabátovským. Bez větších pohybů a bez kontaktu s okolními těli jsme se předsto dostali do varu - teplota musela být minimálně padesát stupňů. V duchu jsem si říkal jak to asi bude vypadat až nastoupí Kabáti? Jednu výhodu toto šílené vedro ale přeci jenom mělo, neboť každá dívka (a bylo jich tam hodně) měla durch propocené tričko, což nám s Jáchymem skýtalo možnost vyhlásit miss mokré tričko. Ale zpět ke koncertu. Zpěvák od drotárů byl již taky pěkně zpocený a tak se napil a vodu věnoval nejbližším kotelníkům (dá se tedy říci fajn chlap) - připomínám pouze fakt, který popisoval již Tomáš, když se věnoval recenzi Táborského koncertu, že podium je dokola a proto nemohl vzniknout ten pravý kotel, na druhou stranu mohlo býti více lidí u pódia, a protože kotel bul stejně všude po celé hale bylo to snad takhle lepší. Při loučení se s drotáry, byl již stadion úplně plný a musím, říci, že jsme nebyli jediní komu se drotárská hudba líbila, neboť sklidi opravdu halou otřásající aplaus. V té době jsem měl již málem orošené brýle o oblečení nemluvě.

Kolem půl deváté se na podiu konečně objevil Vojtek spolu s ostatními členy kapely a začali - Milí posluchači, dámy a pánové, pohodlně se usaďtě, obejměte své milé .... myslím, že správně tušíte, že začli porcelánovými prasaty a to s doprovodem pyrotechniky, pak už v pekle sudy válely, přidali jednu pro šífaře (pilouni pilujou svůj stýl) a moderní devče - zde si mohl při refrénu deně vožralej dát Vojtek voraz. Při oznámení, že Vojtka vyhodili před deseti lety ze spojů následovala písnička ruce mý obě levý jsou a tak se tomu nikdo nedivil. Horko bylo děsné hala by mohla v pohodě vytápět celou Prahu a ještě by se dostalo trochu tepla na Tábor :-)) Pak přišel pomalejší flák - starej bar - kde hlavně refrén tak mi napít dej ať se to tu trochu hejbá zpíval dav velmi procítěně. A nebyl by to Vojtek aby se nepodivil nad samotnými texty: "A protože je nám stále vytýkáno, že zpívame jenom o chlastu, o sexu a o drogách tak tuto písničku věnujeme všem babičkám, dámám a dívkám - následovala Bára, po ní se dal zase Vojtek do řeči - je fakt, že už Vám neni jako před deseti lety a ani posilovna Vám nepomůže - prostě nejste žádní Bruce Willisové (zde jsem se snažil zapojit on-line Termita, ale nevim s jakým úspěchem), a jako by tématicky pokračoval přihodil písničku, že všechno bude jako dřív. Protože, Vojtek si pana Urbana zřejmě dost oblíbil, trochu jej vychválil a z podía se na vařící dav řítili první tóny písně o Rudovi pivrncovi (zde můj pokus o zprostředkování on-line vstupu pro Tomáše). Během koncertu nechyběli písničko jako raketovej pes (Vojtek běhal, jako střelenej po celém podiu), Steve Wonder, Colorado nebo Brouk Pytlík. Asi ve druhé třetině koncertu vyzval fanoušky sedící na lavicí aby povstali s uklidněním, že ti co už stojí tak činit nemusí a samozřejmě si neodpustil poznámku, že jemu sto..... a to všechno proto aby uctil památku tety z Ostravy.

Koncert se snažil zakončit: "Takže všichni go my taky go anebo Satan go" a přišla pecka Satane go doplněná pyrotechnickými výbuchy. Po odehrání této písničky se vytratili z podila, ale reflektory stále bloudili po hale - šlo o klasickou hru - oni předstírají, že odehráli, ale my víme, že ještě nikoliv a abychom je naštvali křičeli jsme "nemůžou, nemůžou" i když po pravdě mnozí z fanoušků už toho měli díky té sauně také plné brýle. Po pěti minutách se samozřejmě vrátili - Vojtek s beranicí a kožichem aby demonstrovali, že táhnou na sever (nebýt písničky tak by tomu opravdu neuvěřil). Úplný závěr patřil jednomu z jejich největších hitů, kterému předcházelo: "Jak se tak na Vás dívám tak se mi zdá je máte co? fanoušci "žízeň" Vojtek "Že máte co?" fanoušci "žízeň" tento výkřik se snad již nedral z hrdel ale ze všecho co mohlo vydat v každém fanouškovi jen hlásku. Ano žízní jsme to zakončili nejenm díky písni ale i doslova. Na závěr opět malé vystoupení pyrotechniky a již jsme si to štrádovali ke svým domovům. Tramvaj přeplněná, ale vešli jsme se do první čtyřiadvacitky co přijela.

Zdroj: salusj.borec.cz; 20.6.2002