Při vší úctě k pardubickým hokejistům, největší zatěžkávací zkoušku před mistrovstvím světa v hokeji zažila pardubická Duhová aréna až v první listopadovou sobotu tohoto roku. To sem vtrhnul na jeden večer rockový cirkus zvaný Kabát se svými předskokany. Totálně narvaná aréna (málokdy se vidí plný prostor i za zvukařskými a světelnými pulty) si plnými doušky užívala pohody a radosti poskytované všemi vystupujícími.

Chvilku po půl osmé potemněla světla a na ohromující pódium vtrhli první „žhaviči“ - skupina Škwor. Otvírák v podobě nové písně (s pracovním názvem Jsem dokonalej) z připravovaného nového alba nenechal nikoho na pochybách, že nás čeká porce řízné muziky, při které nelze zůstat v klidu. Následoval průřez jejich posledním albem (mimochodem, policajtů tam bylo dost, Petře Hrdličko!). Nejen srdce nás, pamětníků 80. let, zaplesalo při česky zpívané cover verzi diskotékového hitu Shout. Bohužel technická závada zkrátila Škvoří set o jednu píseň, a tak zbyl už čas jen na hitovku Mý slzy neuvidíš. Za tónů znělky televizního pořadu Možná přijde i kouzelník se publikum nadšeně loučilo s prvními předskokany.

Přestávka nutná k reorganizaci pódia pro další rockové kejklíře mi nestačila pomalu ani k ulehčení si na zdejším WC a za zvuků efektního úvodu vstoupila do arény karvinská Doga. Ta nedávno vydala svoje páté album Když chlapi tančí a svůj program na kabátovském turné postavila na novinkách z této desky, doplněných osvědčenými hity. Písně jako Dolce Vita, Poletuju (a že Izzi opravdu po pódiu poletoval…) a další znějí v koncertním provedení ještě tvrději než na albu samém. Roztancované publikum si s Dogou na závěr zazpívalo jejich největší hit Nejsi nevinná.

A pak to přišlo… Očekávaný vrchol večera. Ohně, hromy, a blesky při úvodním intru, delší a propracovanější verzi Maryau z nového alba, vyvolávaly permoníky z dolů, aby Kabát začal opusem Dole v dole rozjíždět svůj dobře namazaný stroj. Ten sice trochu zaskřípal v dalších písních V pekle sudy válej a Pohoda, kdy nejspíš kytaroví technici předali Oťasovi špatně naladěnou kytaru. Taky se pak dlouho dostával zpátky do dobré nálady. Na druhou stranu, odborníka to dráždí, ale laik to možná ani nepozná. Publikum se těmito dvěma velkými šlágry dostalo do příslušného varu, v jehož stavu vytrvalo až do konce skoro dvouhodinového vystoupení. Kromě všech velkých hitů (včetně tradičního Špalkova pěveckého sólového výstupu v Baladě o špinavejch fuseklích) došlo i na další písně z nového alba, konkrétně zazněly Stará Lou, Frau Vogelrauch a Kdo si nechce hubu spálit. O tom, že publikum má tuto desku naposlouchanou (už si ji pořídilo skoro 60 000 fanoušků!), svědčil sborový zpěv většiny přítomných.

Scénograficky Kabáti vycházejí ze skutečností z předchozího turné Suma Sumárum, opět je to gejzír světelných a jiných obrazových efektů. Zazpívat si s naprosto zaplněnou hokejovou arénou se vám jen tak nepoštěstí, kabátovské písně již zcela zlidověly! Příště tedy nashledanou v nové pražské víceúčelové hale nebo na některém z fotbalových či atletických stadionů? Bylo by to logické pokračování vývoje tohoto seskupení.

Zdroj - Rockshock; 11.11.2003