Ti dva jsou jako oheň a voda. Rocker a bouřlivák, frontman bigbítové kapely Kabát Pepa Vojtek. A naproti němu sportovec, fotbalista a slušňák ze Smetanovy Lhoty Honza Koller. První ve svých písničkách propaguje pivo, hospody a lehké děvy. Druhý je vzorem pro stovky fotbalových capartů, dlouho podceňovaný kluk z jihočeské vísky, který dobyl svět - a navíc nepije (skoro). A přece mají dvě společné lásky. Oba milují fotbal a písničky skupiny Kabát!

Dá se říct, že Honza je fotbalista s minulostí rockera a Pepa rocker s minulostí fotbalisty?

Koller: "To nevím. Já byl prostě normální kluk z vesnice, co chodil na bigbítový zábavy. Tvrdá muzika se mi líbila vždycky, starší brácha to doma pořád pouštěl. Snad s tím rozdílem, že on poslouchal zahraniční muziku, kdežto já jel spíš v té domácí."

Vojtek: "Já bejval daleko dřív fotbalista než muzikant. Jako každej správnej Tepličák jsem to od malička mydlil Na Stínadlech. Většinou jsem hrál v útoku."

K rockové muzice patří dlouhé vlasy. Honzo, nosil jste někdy takovou tu klasickou »máničku«?

Koller: "Jasně, to jinak nešlo! Do vojny jsem měl háro a taky jsem se i tak oblíkal. Džíska s nášivkama, úzký džíny. Bohužel, po vojně už mi ty vlasy nenarostly, takže tohle, co mám teď na hlavě, je vlastně z nouze ctnost."

Vojtek: "A já myslel, že to máš kvůli tomu, aby ti při hlavičkách míč líp klouzal po hlavě. V rockerský branži se tomuhle říká poslední štace. (smích)

A ještě mi řekni, když jsi měl ty dlouhý vlasy - jak to doma brali? Nenutila tě třeba máma se ostříhat?

Koller: "To víš, že jo. Kolikrát mě naši honili k holiči. Taky měli řeči, když jsem si pustil v pokoji na plný pecky nějakej nářez. Ale tím si asi prošel každej."

Vojtek: "Ty jsi říkal, že jsi chodil na vesnický zábavy. Při tvý vejšce jsi tam musel docela trčet, ne? Nebyla to nevýhoda, že si tě vždycky každej zapamatoval?"

Koller: "Když já byl většinou takovej ten klidnej, hodnej. Já neměl rád problémy."

Vojtek: "A kdy jsi poprvé slyšel Kabáty?"

Koller: "Asi na vojně. Vzpomínám, že jste zpívali o ženskejch a pivu, a to se nám tehdy hrozně líbilo. Byli jste vlastně taková naše vojenská kapela!"

Vojtek: "Tak to je gól! Kabát a vojenská kapela! Já si vojenskou kapelu představuju jako takovej ten orchestr, před kterým pochoduje oficír a tím klackem mává nahoru a dolů. No, možná to někdy na koncertě zkusíme..."

Zkuste jeden druhému zafušovat do řemesla. Má Jan Koller nějakou hudební přednost? A naopak - co patří do fotbalového arzenálu Pepy Vojtka?

Koller: "No, to bude těžký. Já mám takzvaný hudební hluch, takže nehraju na žádnej nástroj a ani jsem nikdy neměl žádný spády, že bych třeba zakládal kapelu. I když vlastně jóó! Na vojně jsem bubnoval na ešus!"

Vojtek: "Máme rockerskej fotbalovej tým, trénuje nás Pepík Pešice s Vláďou Vízkem. A já kvůli tomu dokonce přestal kouřit! V praxi to znamená, že vydržím běhat o dvě minuty déle než ostatní. A ještě jednu výhodu mám. Protože jsem to jako kluk hrál, znám fotbalej slang. Takže když to na nás trenéři rozbalí, na rozdíl od ostatních vím, co po nás chtějí."

Koller: "Hele, a jak to vlastně funguje v takovém fotbalovém týmu rockerů? Jako v obyčejném mančaftu?"

Vojtek: "Vzhledem k tomu, že rockeři nejsou normální lidi, tak to prostě nemůže fungovat normálně! Občas je to hodně ulítlý. Ale to bych radši nerozváděl." (smích)

Zpátky k umění. Honzo, zazpíváte si třeba v autě?

Koller: "To jó, jen mě ale nikdo nesmí slyšet. To pak vždycky pustím přehrávač na plný pecky a řvu s nima. Jako s Kabátama."

Vojtek: "To bychom tě mohli někdy vzít na koncert jako vokalistu! A hele, to jako že třeba jedeš s přítelkyní Hedvikou nakupovat a na celý kolo spolu s Kabáty vyřváváš: Má ji motorovou...?!"

Koller: "No, to zrovna ne... (smích) Ona je to přece jen spíš taková mužská muzika. A jak jsem řekl, ke zpěvu potřebuju úplné soukromí."

A co třeba tetování? To k rockové muzice patří. A dnes do toho stále častěji jdou i fotbalisti...

Vojtek: "To je jasný, to musí bejt!"

Koller: "No, líbí se mi to, ale jsem asi moc velkej posera. Když si představím, že do mě někdo píchá jehlou! Brrr!!!!"

Mimochodem - dokážete si představit, že byste jeden druhého přeškolili? Jak dlouho by trvalo, než by se třeba Pepa dostal do sestavy Borussie a Honza k mikrofónu skupiny Kabát?

Koller: "Myslím, že by to šlo z fleku! Našim Brazilcům to zrovna teď nejde, Pepa by mohl zaskočit třeba za Amorosa. Hele, zkusím promluvit s trenérem Sammerem, a jestli nebudeš moc drahej, tak tě třeba uděláme! Jen jestli máš ale fyzičku..."

Vojtek: "To pozor! Nemysli si, takovej bigbítovej koncert, to je makačka! Pořád musíš skákat, dneska navíc dělaj ty pódia čím dál větší - to není sranda to oběhat. Za koncert zhubnu nejmíň dvě kila!"

Koller: "To je stejný jako já při zápase. Jak říkám, mohl bys k nám do Borussie z fleku!"

A co Honza jako člen skupiny Kabát?

Vojtek: "Pár zkoušek by to asi chtělo, ale šlo by to. Až skončíš s fotbalem, možná něco vymyslíme. Ale neměl bys problémy s vohozem?"

Koller: "V pohodě! Džíny mám, nějakej ten křivák by se taky našel."

Vojtek: "To jako u vás v mančaftu?" (smích)

Koller: "No jasně, je takovej malej a umí dobře česky. Myslím, že se jmenuje Tomáš." (smích)

Autor: Petr Kovář, www.blesk.cz; 24.2.2003