Kabát chce žít naplno

  • Zdeněk
  • Rozhovory
  • 2 006x

Kdesi jste řekl, že byly doby, kdy jste kvůli pití nebyli schopni odehrát koncert. Kolikrát se vám tohle stalo?

Jednou, když jsme začínali. Je to nepříjemný pocit. Naštěstí to nebyl důležitej koncert - jenom hraní u nás na okrese. Mám teď zásadu, že si alkohol nedám před, ani během koncertu. To se snažím dodržovat takových sedm osm let a zatím mi to vychází.

V rozhovorech naznačujete, že už se usazujete. Co to v praxi znamená?

Člověk nemůže pořád dělat vyrvál... Mám svoje povinnosti a při dnešní náročnosti koncertů se musím trochu hlídat.

Když mluvíte o usazování, nestane se nakonec z rockového Kabátu popíkový Kabátek?

Určitě ne. Naše kabátí pětka s rockovou muzikou skončit nehodlá. Dokud budou hlasivky v pohodě, tak do toho půjdu stejně jako doteď.

Dokážete si sám sebe představit jako tvrdého rockera v důchodu?

Člověk je starej tak, jak se cítí, a ne podle toho, co má v papírech. Já si myslím, že rocker má žít naplno a umřít na pódiu. To by bylo skvělý.

Pořád vás baví rebelovat v písničkách?

Možná se to někomu tak jeví, ale my v našich písničkách nelžeme. Zpíváme o tom, co vidíme kolem sebe. Všechno přece není v pořádku. Jestliže se někomu vykalí pes na chodník on to neuklidí, tak je ten člověk prase (promiňte čtyřnozí čuníci, ale nenašel jsem jinej výraz). Když někdo okrade jiný lidi cca o dvě stě milionů, tak by měl sedět a ne se smát z Bahamských ostrovů. O takových věcech by se mělo mluvit nahlas. A tohle v těch písničkách dáváme lidem úplně natvrdo.

Když hrajete rock, nemáte někdy problém s hlasivkami?

Mám, je to obyčejný sval a každý sval se unaví. Když řvu jako pavián, dopřeju si pak hlasovej klid a spánek. Různý prášky, to je jenom psychická výpomoc, po deset minutách ty hlasivky stejně zase odejdou. Stalo se mi to párkrát i během koncertu, mimo jiný i proto jsme na posledním turné hráli obden, aby si ty hlasivky odpočinuly. Pak to jde, ale když máte třeba pět koncertů za sebou, není žádná sranda zazpívat třicet písniček každý večer. Do toho pár piv ...

Když jsem vám volala, překvapilo mě, že jste byl v devět ráno v posilovně. Tam chodíte pravidelně?

Třikrát týdně poránu. Začal jsem všeobecným tréninkem, aby se tělo sesadilo dohromady, a teď už s trenérem Pepíkem Rácem bereme přímo určitý partie, aby tělo dostávalo nějaký tvar. Přece tam nebudu chodit dva roky jenom tak. Jasně, že chci, aby to bylo vidět - proto to dělám a proto dělám i tu muziku.

A baví vás to, nebo si říkáte, že musíte, když jste známý?

Říkám si, že musím, ale navadí mi to. Mám tam partu lidí, je to sranda. Člověk se vykecá, s trenérem probíráme, co kdo zažil, mezitím cvičím, on na mě řve. Kdyby mi posilovna vadila, nešel bych do ní. Nedělám nic, co by mi zbytečně komplikovalo cestu životem. Myslím si, že člověk by si to tady měl hlavně užít, ne si ze života dělat peklo, který ho čeká možná potom.Nebo jestli je tohle peklo? Fakt nevím.

Když už chodíte do posilovny, žijete taky zdravě?

Pepík Rác mi pořád nadává, že nežiju zdravě. Když jsem mu onehdá řekl, že jsem měl k snídani větrník, tak ho málem odvezli. Když jsem zjistli, co bych měl jíst, abych zdravě žil, odmítl jsem to. Nějaký ovesný vločky ve čtyřiceti letech, nezlobte se na mě, to ani náhodou, ale přece jen si trochu životosprávu hlídám.

A co kluci z kapely? Dobírají si vás za to, nebo do té posilovny chodí taky?

Během devadesátiminutového koncertu ztratím dvě až tři kila váhy. Kdybych nebyl trénovanej, po třech koncertech mě trefí. A to by nikdo z nich snad nechtěl.

Hraní v klubech vás už neláká?

Možná se do klubů podíváme, ale zatím jsme si řekli, že tak jednou za rok a půl nebo dva roky pojedeme velkou koncertní šou po republice, vydáme desku a dáme si pauzu. My jsme v klubech taky hráli, začínali jsme v nich, ale naše kapela je dneska dál. I když sponzoři se shánějí pořád těžko.

Prostě image pivní kapely přetrvává dál.

Já nevím, jestli je to image kapely, ale je jasný, že alkohol k lidem patří. Možná půllitr piva by měl být ve znaku českýho národa.

Skoro dva roky je pro kapelu docela dlouhá pauza. Proto hrajete ve dvou muzikálech, v Hamletovi a Krysaři?

Dost mě to vytěžuje, až si někdy říkám, že bych mohl polevit. Ale pro někoho je voda, co ho drží nad vodou, tak pro mě je to práce.

Z prvního manželství máte patnáctiletého syna Josefa. Poslouchá vaši hudbu?

Je v pubertě a já vlastně ani pořádně nevím, co poslouchá, protože když se spolu bavíme, ta určitě ne o muzice, ale třeba o počítačích nebo internetu - to ho baví. Razím heslo, že práci si domů tahat nebudu. Když mi někdo v hospodě vrazí do ruky kytaru, abych něco zabrnkal, tak ho pošlu do háje. Vždycky říkám: Ty si sem taky nenosíš soustruh.

A když si vzpomenete na svoji pubertu?

Moje puberta? To jsem nastoupil do učňáku v Ústí, kouřil jsem na nádraží startky a razil jsem heslo: do nového dne s cigaretou Start! Teda, než mě máma jednoho dne na tom nádraží chytla. Jinak v těch patnácti jsem hrával fotbal a sportoval, takže ty cigára byly spíš frajeřinou než nějaká potřeba.

Je nějaký hudební žánr, který vám vyloženě vadí?

Techno, to mi vůbec nepřipadá jako muzika, ale jako přiblblý vymývání hlav.

A co třeba dechovka?

Dechovka mi nevadí, protože tu si taky občas zařvu. A docela mě někdy baví koukat na důchodce, když dávají o víkendu Vlachovku, jak křepčí a svíjejí se na parketu. Usmívají se do kamery a dělají, jako že jsou v pohodě, a doma pak mají oteklý nohy v octu. Teda jestli takhle někdy dopadnu ... (smích)

To máte dobře naplánovanou budoucnost.

Že bych si na starý kolena vzal místo kytary do ruky trumpetu, to v žádným případě.

Jak si tvrdý rocker namluví herečku s romantickou vizáží?

Se Sabinou jsme se potkali v divadle Kalich, když jsme zkoušeli Hamleta, a jednoho dne to přišlo.

Co vám na ní imponuje?

Každý si myslí, že to je jenom blonďatá princezna. To není pravda, to by to asi v životě daleko nedotáhla. Jsem rád, že je úplně normální holka a ne jenom afektovaná herečka nebo nafoukaná fiflena.

V reakci na to, že jste byl u porodu dcery Valentýnky, jste mimo jiné prohlásil: "Bylo to úplně něco jiného, než rockový koncert." Vážně?

Tak tohle novináři vytrhli z kontextu. Srovnávat rockový koncert a porod je kravina. Řekl jsem, že to bylo taky docela adrenalinový, ne jako rockový koncert, že to je úplně jiný adrenalin. A oni ze mě udělali úplnýho blba tím, že si moje slova upravili po svým. Samozřejmě že jsem byl vedle, nestává se každý den, abych byl u zrození člověka.

Je pravda, že plánujete se Sabinou svatbu, jak se psalo v bulváru?

Ať si píšou, co chtějí. Až se budeme chtít vzít, tak se vezmeme i bez jejich "pomoci".

Autor - Dagmar Krátká, Magazín Práva; 3.8.2002

Zde si můžete rozhovor přečíst v původní verzi v PDF formátu.