Kabát: Taková velká rodina

  • Zdeněk
  • Rozhovory
  • 2 793x

Jenom absolutní ignorant nezná český pivní, lehce trashový bigbít jménem Kabát. Jména Krulich, Vojtek, Hurvajs, Špalek a Váňa už nejsou známá jen jako členové vlasaté partičky v džínových vestách z dob první desky „Má ji motorovou“, dnes už jsou Kabáti schopni nabídnout vytříbený a propracovaný bigbít, na koncertech skvělou šou a co se profesionality týče - to nejlepší. Letos Kabát vydal svou první výběrovou desku Suma sumárum. Dochází skupina na kraj své čtrnáctileté kariéry nebo se pojede dál? Kdy? A jak rychle? Na několik otázek mi odpověděl zpěvák Pepe Vojtek.

Letošní výběrová deska Suma sumárum uzavírá jednu dekádu kapely, jaký bude Kabát v novém kabátě?

Nemyslím si, že by jsme uzavírali nějakou dekádu. Prostě jsme vydali Best of a tím to hasne. Žádné personální ani hudební změny nehrozí. Jedeme dál. Ten starej dobrej Kabát jako dřív.

Chtěl bys něco na vaší produkci od podlahy změnit?

Říká se: „Neměň team s kterým vyhráváš“, my zatím vyhráváme, není tedy co měnit.

Pověz, co děláte po koncertě? Balíte holky, kalíte nebo relaxujete při pohledu na noční oblohu…

Devadesát procent lidí neznalých poměrů v hudební branži si myslí, že je to jen taková „brnkačka“, táhnout hodinu a půl rockový koncert, pamatovat si až třicet stránkových textů, bavit na turné každý druhý den čtyři tisíce lidí. Jsem rád, když dolezu do postele a pořádně se vyspím… teda někdy…

A co pivo? Ještě pořád máte pověst hospodské kapely, v jak blízkém vztahu je vaše kapela a tento mok?

Pivo je podle mě český národní nápoj a my se za Čechy považujeme.

Pepo, kolik kousků jsi takhle schopen za večer udělat?

Podle situace… když je dobré, nepočítám skóre, ale mým měřítkem je ranní stav těla a mysli. Když má někdo v hospodě „ hnusnej patok“, přecházíme s klukama na jiný druh zábavy. To máš jako s drahým autem, chceš-li se dobře povozit, nekoukáš na spotřebu a cenu.

Stalo se někdy, že jste byli tak společensky unavení, že byl další osud koncertu velmi nejistý?

V počátcích se nám tyhle „situace“ tu a tam přihodily. V dnešní době to nepřipadá v úvahu.

Když se tak probírám vašimi texty, nevím, jestli to brát jako životní filosofii, obraz skutečnosti nebo jen bigbít…

Způsob vyjadřování je duší kapely. Nic jiného v muzice neexistuje, hudba - text. Já si myslím, že Milan Špalek tam má všechno, životní filozofii, obraz skutečnosti a hlavně bigbít.

Jak moc je pro tebe Kabát důležitý?

Je pro mě důležitý. Jsem ve skupině od jejího znovuzrození v roce 1988, nikam jsem neutíkal a snažím se dělat svou „práci“ co nejlíp. Hrajeme spolu už čtrnáct let, prožili jsme toho spolu hodně. Znají se rodiny, naše děti, naše přítelkyně a manželky. Jsme taková velká rodina.

Popiš mi vašeho typického fanouška.

Kožené kalhoty, džíny, oblek. Věk od deseti do sedmdesáti. Dělník v továrně, jeho ředitel, majitel továrny. Mladý holky, mámy od tří dětí.

Myslíš, že jste stále lepší?

Možná, to nedovedu posoudit. Určitě jsme moudřejší. Když budu mluvit za sebe. Spadnul jsem z těch oblačných výšin zpátky na zem, sundal růžové brýle a žiju si po svém.

Co bys ze svého života nejradši vyšoupl?

Ve filmu „Tajný závod“ jeden Ital na startu řekl: „Co je za mnou, to mě nezajímá“. Tak já to trochu poopravím: „Co je za mnou mě zajímá, ale už s tím stejně hovno udělám.“

A co bys do života přibral?

Stále něco přibírám, skvělý pocit ve sportovní hale, když pět tisíc lidí řve „Kabát“, když ti v divadle lidi tleskají. Potkáš na ulici chlápka a on ti řekne, že Kabát poslouchá, že přijdeš domů a usmívají se na tebe. A možná měl ten Ital pravdu. Špatné věci co jsou za mnou, mě nezajímají.

Na jaře tohoto roku byla velká koncertní šňůra, ale co pak? Co bude dál?

Tady není co řešit, festivaly, dovolená. Potom příprava nového materiálu na novou desku. Končí nám smlouva s firmou, tak budeme jednat o nových podmínkách u ní nebo s někým jiným. To ale až po létě. Ale hlavně nás čeká osvěžování se příjemným mokem, který v těchto končinách místní lid pivo nazývá!

Autor: Petr Holeček, musicservice.cz; 29.8.2002