Kabáti jedou turné

  • Zdeněk
  • Rozhovory
  • 2 193x

V říjnu a listopadu jedete turné. Jak se na něj připravujete?

Každé naše turné je speciálně připravované. Chceme být originální, aby bylo nejenom co slyšet, ale i na co koukat. Tím nemyslím naše obličeje.

Pracujete také na nové desce. Myslíš, že můžete jako skupina ještě něčím překvapit?

Určitě nepřekvapíme nějakou ortodoxní změnou stylu. Kabát bude vždycky Kabát. Jen si lehce pohráváme se zvukem, já s hlasem, Hurvajs s tempama, protože je vtipně mění během písniček. Milan s basou předvádí virtuózní hrací techniku. Lidi se budou moct hodně naučit.

Váš výběr Suma sumárum se prodává jako diví. Co vy na to?

Překvapilo nás to a hlavně se nám to líbí, protože je vidět, že nás lidi rádi poslouchají. A Suma sumárum jim nabízí všechny naše hity na dvou plackách, a to i živě.

Jak jsi se vžil do role Infochera v muzikálu Galileo?

Hrát sviňáka mě strašně baví. Je to pro mě docela dobrá role a myslím si, že tam na rozdíl od těch slaďáků Ledeckej, Mukovskejch a Blažkovskejch přináším aspoň trochu reality.

A nepřenášíš něco ze své role i do soukromého života?

Divadlo je divadlo a soukromý život je soukromý život. Nemělo by se to míchat, protože by z toho mohli lidi zblbnout.

Jaké je to hrát se Sabinou v jednom muzikálu?

V divadle (tedy na jevišti) jí můžu nadávat, škrtit, mučit. Doma to tak jednoznačný není. Jen se jí zeptej, kdo doma ručně myje nádobí (neumím zapnout myčku.)

Co říkáte se Sábou na to, že vám bulvár každý rok strojí svatbu?

Psát si o tom můžou. Až budeme chtít, tak se vezmeme. Mít kroužek na ruce nepovažuju za nejdůležitější. Znám lidi, kteří se žení, ale i rozvádějí jako na běžícím pásu. Nebudu tancovat, jak někdo píská a jak si nějaký chytrák v bulváru vymyslí, že bysme se měli vzít. Ať mi vleze na záda, to je moje soukromí a můj život. Do toho nikomu nic není,

Víme o tobě, že rád hraješ fotbal. Proč tě baví zrovna tahle hra?

Já mám rád kolektivní sporty. Mám rád kontakt s lidma, ale ne zrovna když tě někdo vezme přes nohy, že nemůžeš týden chodit. Fotbal jsem hrál od sedmi let. Jakmile se v republice objevilo nejmenší číslo kopaček, šel jsem do Teplic hrát fotbal. A strašně mě to bavilo. Později to byl takovej únik do světa chlapů, protože jsme šli po zápase na pivo a pokecat si - bez ženskejch …

A teď už tak neutíkáš?

Občas jo. Hraju za jeden časopis. Tam si vidíme s klukama - např. s Kamilem Střihavkou, s Petrem Pečeným … Ono je to takový hezký, když se třeba jednou za čtrnáct dní potkáme - člověk si poklábosí, odreaguje, a pak zase skočí do toho normálního života.

Nelituješ toho, že se fotbalu nevěnuješ profesionálně?

Nelituju. Byl jsem blbej, že jsem fotbalu věřil. Myslel jsem si, že je to můj osud, a najednou jsem zjistil, že jsou i jiný věci a zajímavější, který mě začaly bavit. Ono rozhodnout se v patnácti, co chceš dělat celej život, není jednoduchý. V patnácti jsem šel do učení na opravovače telefonů. Nic jiného nebylo volnýho. Nebavilo mě to. Brrr. Muziku jsem začal dělat ve dvaceti. A ta mě baví.

Uměl bys třeba dneska opravit telefon?

Já si myslím, že jo, protože dneska je taková doba, kdy se nic neopravuje, ale mění. Telefon se vyhodí a koupí se jinej.

31. října je Halloween. Jak vnímáš svátky, které přebíráme z ciziny?

Nejsou tou dobou Dušičky? Čas, kdy se chodí na hřbitov k těm, které měl člověk rád, a kteří už tu nejsou. A najednou tu poskakují lidé s dýněmi na hlavě a chtěj vejslužku. Na druhou stranu to ale možná něco přinese: třeba Den díkuvzdání, měli bysme taky ty obrovský krocany, který bychom celý sež….

Čím tě strašili vaši, kdy jsi byl malý?

Můj táta je takový velký vypravěč, vždycky si vymýšlel pohádky. Moji ségru strašil tím, že když bude zlobit, tak na ni na stromě čeká hadí pára - prostě si vymyslel pojem, který nikdy nevysvětlil. Musím říct, že mě rodiče nikdy nemlátili. Abych přestal zlobit, stačilo, že máma začala rachotit šuplíkem, kde byly příbory a vařečky, a dělalo to příšerný rachot. Já jsem dostal chronický záchvat strachu, protože jsem se bál, že máma jednu vařečku vytáhne a seřeže mě. Nikdy to ale neudělala.

Září 2003