"Sníh padá sníh"
Sníh padá sníh
Na saních
Jede z dáli děda mráz
Sotva odjel, je tu zas

Váňa: Natočili jsme to v době příprav předchozí desky "MegaHu". Měli jsme ve studiu k dispozici dětský sbor, který zpívá ve skladbě "Učitel". Nechali jsme děti zpívat i tuto píseň, protže jsme věděli, že příští deska vyjde před Vánocema.

"Go Satane go"
Tak mě tu máte děti zas,
Já v jádru nejsem chlápek zlej
Jen nakousnout a nahlodat
Za to já jsem placenej
Mám rád biftek krvavej
Sem extra zloděj radosti
Náramnej strejda rohatej
Ale jinak dobrák od kosti
GO satane GO
Jak pískáš tak tancujou

Špalek: Ptal ses mě, kam se řítí svět. Přesně o tom je titulní skladba.

"V pekle sudy válej"
Jede vlak, no a my jedem v něm
Vlak s ucpaným komínem
Lidi řvou, zmatkujou
Kdo ví, zda to přežijem V pekle sudy válej
Z kotle pára stoupá
Na stůl nám to dávej
Ať to s náma houpá

Váňa: U každé písničky řešíme individuálně, na čem má být postavená. Jestli na kytarách, zpěvu a podobně. Tady jsme to řešili hodně dlouho. Výsledná podoba nám dala celkem zabrat.

Špalek: Text může mít několik výkladů. Můžeš si myslet, že je o politické situaci, o narkomanech. Záleží na každým, kdo jak si to namíchá. Můžeš se celý život trápit, přemýšlet a stejně nic nevymyslíš, protože už je všechno vymyšlený. Hlavní motto celé písně je ale to, že jak si to každý z nás v životě uspořádá, takový to má.

"Na Sever"
No tak mi zatancuj ať náladu mám
A dej mi celou noc já nechci bejt sám
Hlavní je neuhnout dobře zvolit svůj směr
A teď musím holka jít až tam na sever

Váňa: Způsob, jakým je píseň napsaná přesně charakterizuje moje hudební myšlení. Rád dělám atypické věci. Původně jsem ji navrhl s jiným refrénem. Milan ji ale zaaranžoval do výsledné podoby, která je na desce. Nahrávali jsme do ni jen dvanástistrunné kytary.

Špalek: Text tě nabádá k tomu, abys neuhýbal ze svých zásad a hrál v životě rovinu. Myslíme si, že má hitové ambice, a proto jsme k ní nahráli klip.

"Mravenci"
Mravenci jdou
Tlapkama plácaj o betón
Pochodujou
Za sebou stopy zametou

Špalek: Když Tomáš zahrál ve zkušebně poprvé ústřední nff, okamžitě jsem viděl mravence, jak pochodujou a jejich velké prdele jen lítají do stran. Dal jsem si záležet, aby slova do sebe zapadla přesně podle rytmu tak, aby sis to zpíval i když budeš říkat, že je to blbost.

Krulich: Já myslel, že to bude o stromě.

Špalek: Jsi v tomhle analfabet jako všichni ostatní v kapele.

Krulich: Milan je na témata hlavička. Stačí, když cokoli zahrajem a on hned ví, o čem to bude.

Špalek: Seděl jsem u krbu psal, a když jsem to měl hotové řekl jsem si "Ježiš to je blbost". Šel jsem za manželkou která si hrála hry na počítači a řekl ji:"Tohle se tam nemůže přece dát." Podívala se na to a řekla jen" "Dobrý". A bylo to.

"Kanibal Hanibal"
Na konci světa stál
Ten co má lidí rád
Malinkej kanibal
Trápí ho lepra a hlad

Špalek: Je to úplně první skladba, kterou jsme pro novou desku udělali.

Váňa: První věc je vždy hrozně důležitá, protože otevírá dveře dalším nápadům. Často se taky stává, že to "odsere" a na album se vůbec nedostane. Když jsem ji Milanovi poprvé zahrál, úplně se rozřechtal.

Špalek: Ano, protože je hrozně směšná. To není věc pro normálního člověka.

Váňa: Je to výsměch všem Malmsteenům. Nahrál jsem do ní sóla, která by 90% rockovejch a metalovejch kytaristů na desku nedala.

Špalek: My samozřejmě všechno hrát tak, jako oni umíme...

Hurvajs: Ale my to tajíme

Špalek: A tajíme to úspěšně už léta. Důležité je nedávat najevo schopnosti.

"Rodinnej Tank"
Já a brácha žijem na hradě
Arzenál máme na zahradě
My trnem v oku sousedů
Pádž sme vždy o krok vpředu

Váňa: Náhul. To je slovo, které přesně vystihuje celou podstatu. Je zde slyšet, jak moc máme rádi MOTÖRHEAD.

Špalek: Když ji Ota přinesl, zase jsem se strašně rozchechtal. Text byl hotový během tří minut. Jsou situace, kdy čtyři dny v kuse píšeš texty a neustále je muchláš a hážeš do krbu. No a jsou situace, kdy to je naopak. Jako v tomto případě - velice rychle.

"Bára"
Jenom se ptej
Kolem plameny tančí
Tak proč je tady divenj chlad
Nepospíchej
Kdo tě zavede zpátky
A kdo při tobě bude stát
Víš já mám spoustu známejch v podzemí
A divá Bára se mnou spí

Krulich: Pokud si poslechneš nápěv, zjistíš, že je to klasický KABÁT. Nic zvláštního. Způsob, jakým se písnička zaranžovala, ji dal úplně jinou dimenzi. Je hodně chytlavá a velice rychle jde do hlavy. Píseň, kterou si může zpívat celá hospoda nebo plný sál. Ve studiu jsme nahráli několik verzí včetně ostrých kytar. Nakonec jsme ale použili čidté kytarové zvuky a mnohým to tak může znít jinak, než KABÁT.

Špalek: Přišel jsem do studia v momentě, kdy Tomáš nahrával kytarové sólo. Dost mě to zarazilo a zeptal jsem se ho jestli to myslí vážně. S odstupem času ale musím říct, že má něco do sebe. Skladba je o chlapovi, kterej je strašně zkaženej. Všechno už prožil. A právě do něj se zamiluje čtrnáctiletá holka, která žádný zkušenosti nemá, ale lákají ji zkažený chlapi - tyhle typy prokazatelně existujou. Čím víc jí říká, ať se na něj vykašle, tím víc jí dráždí.

"Bum bum tequilla"
Rádio denně mele jen tu svou
Poslechni si tu mám rád
Inťoši o Tibetu debatujou
Vůbec jim to nedá spát

Špalek: Fakt nemáme rádi lidi, kteří nic nevědí, ale jsou rádoby hrozně chytrý a ohánějí se Tibetem a Dalajlámou. K napsání textu mě inspiroval konkrétní zážitek z restaurace v Praze. U našeho stolu seděl "intelektuál". V Praze byl zrovna na návštěvě Dalajláma a kolem hospody právě právě projížděl směrem do Lán za Havlem. No a náš spolustolovník najednou vstal a řekl:"Cítili jste tu energii?"

Krulich: Ráno si přečet v novinách, že Dalajláma pojede do Lán za Havlem, a tak přišel do hospody a hrozně machroval.

"Ber"
Na kolonádě v drahým domě
Je to samej kaviár
Holky pod stolem a nad stolem
Každej z boží vůle král
Ber co hrdlo ráčí
Ber si tu náš host
Ber a žádnej soucit
Ber všeho je dost!

Váňa: Při nahrávání nové desky, stejně jako při natáčení Mega-hu, jsme hrozně řešili kytarové zvuky a snažili se posunout sound kapely dopředu. V této pracovní atmosféře mě napadla obyčejná písnička postavená na dvou kytarách base a zpěvu. Je zde cítit vliv poslední desky AC/DC. Proto jsem složil přímočarou rockovou skladbu. Tentokrát s klasickým kytarovým sólem, které má všechny potřebné parametry.

"Ohroženej druh"
Toulám se ulicí a ranní dlažba studí
Někdy si připadám jak ohroženek druh
Poslední dobou noční pitky trochu nudí
Svítá dřív a těžkej je vzduch

Váňa: Vždy, když napíšu poněkud nestandardní skladbu, většinou ji nazpívá Milan. Tak tomu bylo u "Mega-hu" v případě písně "Ďábel a syn" a tak je to i v tomto případě. Udělal jsem baladu, která Milanovu pěveckému projevu naprosto sedí.

Špalek: Zpívám ji taky proto, že Josef je rychlík. Žije strašně rychle, zato já jsem spíš naopak.

"Odbilo nám klekání"
Odbilo nám klekání
Slušný lidi maj už dávno spát
Matky děti zahání
Něco zlýho může se tu stát
Dobrý bože, při mně stůj
Jako bych už kdysi dávno žil

Váňa: Napsal jsem ji ve zkušebně v době, kdy tam Milan nebyl. Jenom já, Hurvajs a Tomáš. Hrál jsem místo Milana na basu. Hned, jak jsme ji měli hotovou, nám bylo jasné, že se na desku dostane.

Špalek: Podařilo se nám ve studiu docílit toho, že se kytary efektně prolínají a ve finále to dělá takový zajímavý maglajz.

Váňa: Nahrál jsem do skladby atypické kytarové sólo, kterému říkáme "upíři". Je to spíš další zvuková stěna v písničce - samostatný útvar.

"Slibem nezarmoutíš"
Zejtra ráno začnu nově žit
Nechci kouřit, nechci pít
Nauč mě vařit, prát a štrikovat
Já tě za to budu milovat

Váňa: Musel jsem si s ní ve studiu pohrát, protože jsme do ní naaranžovali spoustu efektů. Líbí se mi, jak se nám podařilo zdůraznit kontrast ležérního zpěvu ve slokách s klasickým kabátovským refrénem: Kloky nejsou nařvaný. Text je o tom, kolikrát si znovu řekneš: "Nebudu pít, zůstanu doma." Celý text si nalháváš, že od zítřka budeš jinak žit a přitom víš, že to tak nebude. Prostě alibismus. První kámoš zazvoní, zeptá se: "Jdeme?" A ty okamžitě jdeš. Ženský to nesnášej. Hlavně slovo JDEŠ? název skladby je vystiženým sloganem. Slibem nezarmoutíš.

"Rio grande"
Tam u řeky Rio Grande
Já měl se svou milou rande
Že jdu pozdě ale přece
Hejno supů dosvědčí

Hurvajs: Pecka, stará čtyři roky. Hodně jsme s ní improvizovali. Víc kytar, víc zpěvu… až jednou jsme si řekli: "Přestaňme to řešit a udělejme country. S tím křikem na začátku písně to bylo tak, že když Ota hrál banjo, kluky napadlo, že bych měl začít pískat. Odebral jsem se do nahrávací místnosti a tam na mě v tu chvíli padla deprese z dvouměsíčního pobytu ve studiu a začal jsem hrozně křičet. Místo pískotu tam musel zůstat křik.

Váňa: Mám hrozně rád banjo, a proto se ho snažím všude cpát. Tomáš to nesnáší a svádíme kvůli tomu velké boje.

Co se vám vybaví, když si vzpomenete na nahrávání desky "Go Satane Go"?

Váňa: Způsob, jakým album ve studiu vznikalo. Nahrávali jsme za improvizovaných podmínek. Všechny mašiny ze studia Sono - kde v té době nahrávala LUCIE - se přestěhovaly do jednoho sálu ve vesnici Strečno u Kladna. Dnes musím říct, že to bylo k dobru věci, protože tak dobrý zvuk jsme doposud na deskách neměli. Od poslední desky jsme se zase posunuli dál, a to je pro nás hrozně důležité.

Posloucháte někdy vaše staré desky?

Váňa: Tak jednou za rok si něco z naší tvorby poslechnu.

Hurvajs: Chodím pravidelně do restaurace V Košťanech, kde mají Juke Box a v něm naše alba nechybí. S kompletní tvorbou mateřské kapely jsem tak v kontaktu každý den a musím říct, že mě to pořád baví poslouchat.

Milane nemáš ambice napsat někdy knihu? Kvalita tvých textů podobné ambice může naznačovat.

Špalek:

Zdroj: Spark; leden 2001