Paměť členů teplického Kabátu by jistě dostala řádně zabrat, kdyby si měla vybavit, kdy kapela naposledy hrála v nefalšovaném rockovém klubu. V tom malém, dotykovém, bezprostředním, poněkud zaplivaném, přitom ale oblíbeném. Bylo to pořádně dávno, a snad právě proto dostala společnost Monitor-EMI spolu s managementem formace nápad, že by se podobná vzpomínka mohla uskutečnit v reálu. Ke křtu nového studiového alba si vybrali Futurum v Praze. Vstupenky byly rozprodány brzy poté, co se diváctvo o povedené akci dozvědělo. Není divu, když ji nakráčely do distribuce jenom tři sta. Ne že by byl klub tak malý. Bylo ale rozesláno na tři sta osobním pozvánek, pročež bylo z matematického hlediska učiněno vše pro zaplnění kapacity prostoru. V den koncertu se prodával počet lístků, jenž odpovídal počtu nedorazivších majitelů pozvánek. Samozřejmě byla během více než hodinové produkce Kabátu v sále hlava na hlavě. Jak již bylo řečeno, tahle kapela se v podobném prostředí jen tak nevidí.

Občas se přihodí, že skupina sezve příznivce na křest a ve slavný moment nemá šampaňským co polít. Není to pravidlem, dokonce mám pocit, že se to stává nečasto, nicméně Tepličtí tu smůlu měli. Dlouho před koncertem bylo zřejmé, že novinku ten večer jednoduše nepokřtí, což se těsně před vybuchnutím prvního akordu snažil publiku vysvětlit i zástupce monitor-EMI, František Fiala. Byl poněkud nekolegiálně kapelou umlčen ve chvíli, kdy prozradil název kolekce. Diváky totiž zajímal křest ze všeho nejméně. Hlavně aby se hrálo.

27. listopadu (namísto ohlášeného 8. 11.) vystřelí do světa album Go Satane Go. Nabídne sérii novinek, ke které se kapela rozhodla poté, co ještě v létě nahlas uvažovala o tom, že by smlouvu s gramofirmou protentokrát naplnila prostřednictvím výběrové kolekce ´best of´. Posléze ale začala sypat nové nápady z rukávů, a i když se během koncertu pochlubila pouze jedním, předpokládám ne tím nejzvedenějším, těšme se vzhledem k tradici na kolekci, která opět podemele bluesrockové kořeny a naroubuje na ně lokální český bigbít, jenž po téhle cestě Kabát už před lety vytáhl ze zatracení na světlo důvěry.

Baskytarista Milan Špalek mě poněkud vyvedl z míry, když si oběma rukama pohrával s na stole položenou krabičkou s přebalem alba Go Satane Go. "Takže jste to přece stihli," zaplesal jsem a přisedl, abych přitom letmo pozdravil i Vlastu Henycha, který do té doby se Špalkem řešil nejspíš čistě muzikantské otázky. Oba se na sebe podívali a Špalek ke mně posunul krabičku šikmo. Na hřbetu se skvěl titulek Tanec Svatýho Víta, což je název novinky Henychova Törru. Ukázalo se, že ten se přišel příteli pochlubit s novinkou, o které budou jistě příznivci Törru dlouho diskutovat. Špalek zastrčil pod umělou hmotu návrh obalu novinky mateřské a je docela dobře možné, že takhle nějak vznikla krabička, která byla vylosovaným divákem skutečně později během koncertu pokřtěna. Samozřejmě uvnitř nebyla kabátí sbírka. Dodejme, že o tom kapela seriózně během vystoupení informovala.

"Když všechno bude fungovat, měla by deska vyjít sedmadvacátého listopadu. Samozřejmě v případě, že dopíšu poslední dva texty, které mi ještě chybí, že všechno nahrajeme a všechno bude v pořádku," usměje se na uvítanou Špalek. Řeč se posléze stočí k letnímu dumání nad tím, má-li kapela realizovat ´best of´album, či se pustit do novinek. "Měli jsme dělat ´bestofku´, ale během týdne jsme najednou měli hotové čtyři nové věci jako bonus. Řekli jsme si, že zkusíme udělat ještě deset skladeb, a ono se to povedlo. Máme jen problémy s textama. Nejdou tak rychle, jako písničky. Písničku vymňoukneš hned, ale než ti text spadne do palice, čekáš."

Nikterak nápaditá skladba Beer, jež ten večer zazněla jako jediná ukázka z novinky, zastihla kapelu ve skoku k tancovačkovým kořenům. Samozřejmě byla potažena chytlavým riffem, ovšem následující dění evokovalo spíše matné snažení průměrné tuzemské chásky proměnit nepotentní nápad v hit. Milan Špalek o skladbách na desce řekl: "V porovnání s předešlou deskou je tahle malinko klidnější. Jsou na ní samozřejmě tvrdé skladby, ale nikdy se nám nestalo, že by na jedné desce byly čtyři ´téměřbalady´. Ony to jsou spíš skladby, které jsou jinak udělané. Jsou hozeny do takového lehkého rytmu. Na desce nepoužíváme extrémně samply - snad až na dvě věci, kde jsou bubenické lupy - ale zvukově je ta deska posunutá. Je to v náladě. Natáčelo se na bicí DW, které hrají samy o sobě. To umožňuje dělat v rytmu různý fóry. Pecky nenastoupí na začátku a nejedou stejně až do konce, ale pracuje se v nich více s dynamikou. Extrémně jsme nepoužívali sóla. Jsou tam, ale jsou jiná. Je to kvílení kytar, ale o něčem jiném"

O Kabátu se v souvislosti s posledními dvěma alby tvrdilo, že dospěl, že se vyvarovává ´pubertálních´excesů, že se zlepšily texty a že je jeho prezentace ryze muzikantská, nikoliv již tolik provokativní. zajímalo mě, jestli lze v tomto ohledu novinku Go Satane Go považovat za potvrzující. "Nevím, člověče. Je tam třeba pecka Rodinej tank, která je muzikantsky i textově absolutně nedospělá. Když si teď doma sednu, baví mě pustit si třeba Motörhead, pak Mansona a pak nějakou pohodičku.Osobně si už z toho Mansona neberu tolik, jako z té pohodičky. O tom je naše nová deska taky."

Na většině desek měl Kabát nějaký tzv. úlet, který kupříkladu na kolekci předešlé reprezentovali Číňani. Zajímalo mě, jestli se dočkáme něčeho podobného i na novince. "Ze všech stran je tlak, abychom na desku nějaký úlet udělali. Nás už to ale tak sere, že se nejspíš na ten úlet vykašleme. Když nás něco napadne a budeme se tomu upřímně smát, tak to tam bude. Jinak ne."

Jak je patrné, v den, kdy Kabát koncertoval v pražském Futuru, ještě nebylo album dokončené. Chyběli i některé texty, nicméně přesto jsem se Špalka zeptal, jak na ně coby autor nahlíží. "Jedna písnička se jmenuje Na sever. Je to taková normální věc, ale má velice dobrý text. Mám z něho radost. Pak je tam skladba, která ještě nemá refrén, ale povedly se sloky. Budu ji dodělávat a myslím, že dopadne dobře. V textech je samozřejmě legrace a v pěti, šesti případech i docela vážné polohy. Doufám, že to od nás fanoušek zkousne."

V minulosti se do kolonky textař podepsal Tomáš Hajíček z libereckého Krucipüsku. Zajímalo mě, jestli kapela pozvala hostujícího textaře i tentokrát. "Žádal jsem předběžně opět Tomáše Hajíčka. Volal jsem mu, ale pak jsem ztratil jeho číslo a už jsem se s ním nespojil. Jednu písničku jsme dali o textovat člověku, kterého zatím nechci jmenovat, protože nevím, jak ten text dopadne a jestli na desce bude. Uvidíme."

Název Go Satane Go jasně evokuje parodii na reklamu nejmenované mobilní telefonní společnosti. "Ten název vymyslel Hurvajs. Napadl ho, když jel kolem billboardů, kde byla reklama na mobily - Go Ježíšku Go. Další věc je, že nám chce firma nějaké billboardy také vyvěsit. Když už se na toho chudáka ze spoda zapomnělo, tak ho na ty billboardy práskneme my."

Milan Špalek slíbil koncertně provést zmíněnou novinku Ber. Na chvíli mluvil o nějaké další, nicméně na ni nedošlo. Ukázalo se, že to byla volba šťastná, neboť Kabát měl ten večer největší problémy právě s prezentací novinky, evidentně ještě skupinově nesehrané, a Josef Vojtek za Mikrofonem s texty, když mu čas dal zapomenout na jejich přesné toky. Při zpěvu nahlížel ve většině případů do popsaných papírů, které když dozpíval, vhazoval mezi publikum. Ani malé klubové prostory kapele na síle nepřidaly. Spíše naopak. Pětice se od první chvíle nepříjemně potila (z velkých pódií na to opravdu není zvyklá). Vojtka možná trochu rozptylovaly poznámky obecenstva, nalepeného hned u odposlechu (tak blízko Kabát diváky dlouho neměl) a po skladbě Wonder odmítlo Váňovo kombo poslušnost a Kabát si musel dát cigaretovou pauzu, která koncertu na spádu nepřidala. Trpěly navíc vokály, když například Jabadabadů by jeden podle refrénu sotva poznal. Váňa si v sólových pasážích nebyl jistý jako obvykle, pročež bylo třeba brát večer tak, jak uvedla kapela na začátku setu. Jako dotočnou, oslavu nového alba. Koncert pak alespoň prozradil, že hráčsky máme co dělat s velice vyspělým tělesem, a že Vojtkovi jde zpívání v muzikálu Hamlet k duhu, neboť se výrazně zlepšil v práci s hlasem. Na regulérnost si ale počkejme do chvíle, kdy Kabát vyrazí na turné k albu. Tam se teprve dostane do optimální formy a předvede všechny ty novinky i evergreeny ve stavu, jaký si zaslouží. Koncert v pražském Futuru byl více mejdan než cokoliv jiného.

Autor: Jaroslav Špulák; 10.11.2000