Skončí Vojtek za katrem?

  • Zdeněk
  • Rozhovory
  • 2 927x

Když jsem tady v divadle na Tebe čekal, někteří (nejmenovaní) kolegové z Galilea špičkovali na tvůj a Ledeckého účet. Prý vás dva okamžitě po premiéře muzikálu seberou policajti a půjdete bručet až zčervenáte. Jistě tím měli na mysli tvůj proradný skutek, kterého se dopouštíš na své životní partnerce a mámě tvojí dcery Valentýnky, Sabině Laurinové.

… ty kolegáčky mi nemusíš vůbec jmenovat. Klidně to udělám za tebe.

Nemusíš – raději čtenářům vysvětli sám, jaká je tvoje pravá tvář a co skrýváš pod maskou úspěšného muže. Jen pěkně poodhal, jaký jsi vlastně despota, pokrytec a tyran něžných ženských stvoření!

Vystartoval jsi na mě zostra! Dobrá tedy. Fakt jsem na Sábu ukrutně zlej. V Jankově muzikálu spolu nezpíváme, na jevišti se potkáme jen jednou a to velmi krátce. Mě to ale úplně stačí, protože Sába v něm hraje takový krásný něžný stvořeníčko Miu a já hraju zlýho, krutého inkvizitora, otce Inchofera. Samozřejmě osobně bych jí vlásek nezkřivil, a abych neměl náhodou nějaký pletky se zákonem, tak na ni pošlu rozlícenej dav, kterej ji zamorduje za mně… no a černýho Petra, toho má Janek Ledecký, kterej to celý vymyslel a spískal…Já jsem z toho tím pádem venku.

Zas až tak venku z toho nejsi: zaslechl jsem, že když se z toho vykroutíš, vlastně to kolegům nevadí, protože máš kvůli tomu doma stejně opravdové peklo – oddělené lože, nedostáváš najíst a tak podobně…

Tak to mají přítelíčkové doopravdy smůlu. Doma to máme tak, že divadlo, muziku, koncerty a pracovní věci neřešíme a netaháme je tam. Navíc to jsou věci, který se odehrávají na jevišti: nikdy bych se nedokázal chovat v normálním životě tak, jako v Galileovi. Když to povím jednoduše, koukáš doma na film a je tam padouch, kterýmu bys dal nejradši pěstí. A on je zatím v civilním životě úplně jinej… Jinak řečeno: skvělej herec je ten, kterej dokáže diváka přesvědčit o roli, kterou hraje.

Teď už tedy doopravdy jenom o muzice. Loňský rok, pokud můžu soudit, byl nejen pro tebe, ale i pro Kabát hodně úspěšný, nebo ne?

Co tím myslíš?

Například to, že se ti narodila již vzpomínaná Valentýna…

A co má tohle společnýho s Kabátem? Říkáš, že to má bejt o muzice…

Dobrá, polepším se… přesto: jak se jí vede? Převezme štafetu po mámě, anebo Kabát bude jednou mít krásnějšího a pro větší část (mužské) populace přijatelnějšího frontmana?

Myslíš, jako že by místo mě v kapele zpívala ženská?

Přesně tak!

Představu, že za mě bude v Kabátu někdo jinej dokážu ustát, všichni jsme přece nahraditelný, ale abych dnes řekl, kam se bude životem ubírat má dcera, je samozřejmě vyloučeno. Moji rodiče mě taky nenutili do toho či onoho – a já rozhodně nehodlám své děti tlačit k něčemu, o čem si myslím, že je správné. Patent na rozum totiž nevlastním. Ale jinak Valentýna utěšeně roste a má se k světu i bez mých rad.

Říkáš děti – plánujete snad další přírůstek do rodiny?

Plánovat se nemá, stejně jako se nemá říkat „nikdy“, ale ty určitě narážíš na mýho syna… ano, mám patnáctiletého syna z prvního manželství. Muzika ho zatím vůbec nebere a je totálně zblázněném do počítačů, ale kdo ví, co bude.

Takže celý táta, ne? Tobě přece muzika taky hodně dlouho nic neříkala.

To je pravda. Na základce a na učňáku mi byla muzika absolutně fuk, stejně jako ruština. Do vojny mě zajímal akorát tak fotbálek a po tréninku zajít s klukama na pivko do hospůdky. Do osmnácti, než jsem narukoval, mě nějaké máničky a bigbít nebraly. Na vojně jsem se opět potkal (hráli jsme spolu fotbal za Teplice) s Tomášem Krulichem a on mě do toho uvrtal.

Jak uvrtal?

Přišel s tím, že jestli bych nechtěl zkusit zpívat. No a já to zkusil. Jak to dopadlo vidíš sám…(smích)

Hm, to se ti to dneska směje:první nestorka Kabátu, našlapané sportovní haly, ty sám jsi muzikálová hvězda a navíc Skokan roku, k tomu turné po Americe, klip Pohoda válcující televizní Eso, Zlatý míč 1.RFC Spark…Klobouk dolů, to byl vydařený rok! Máš vůbec ještě nějaký cíl a motivaci pořád něco fanouškům dokazovat?

Mám štěstí, že jsem živelnej tvor, kterej nesnáší nudu a chce jít pořád dál. Tudíž se nemusíš bát, že bych byl uspokojenej já nebo ostatní kluci z kapely a nechtěli bychom být ještě lepší a vůbec nejlepší na světě. Přiznávám, loňskej rok byl pro nás jak pro kapelu, tak pro mě osobně dost úspěšném.

V čem vidíš startovací impuls pro tak mimořádný rok?

Samozřejmě toho bylo víc. V mém osobním životě narození dcery a v „katím“ životě to byla hlavně deska, kterou jsme vydali. Nebyla to nová věc, ale nestorka a než vznikla, docela vážně jsme s klukama řešili dilema, jestli není na takovou desku ještě brzy. Jestli vůbec bude někoho výběrová deska Kabátů zajímat. Ve finále jsme se sázeli, kolik se jí vlastně prodá. Někdo tipoval dvacet, někdo deset… a já si v koutku duše říkal, že kdyby to byla aspoň padesát tisíc, bylo by to dobrý. Dnes už víme, že je prodáno přes devadesát tisíc. Na Monitoru/EMI si lámou hlavu, kolik nám vlastně mají udělit platinovém… No a pak bylo hodně důležitý, že to celý nakoplo úspěšný turné, na který přišla spousta lidí… snad jen na dvou stadionech nebylo úplně plno!

A pak rovnou do Ameriky?

To přišlo až na podzim. Udělali jsme to samý jako u nás, ale v daleko menší podobě. Ve státech jsme nehráli na stadionech, ale po klubech a odehráli jsme tam sedm koncertů za tři týdny.

Kolik lidí za velkou louží na Kabáty přišlo?

Návštěvnost u nás a tam se nedá vůbec srovnat. Tam to takový světoborný nebylo. Lidí, co nás v Americe znají, totiž až tak moc není. Návštěvnosti se pohybovaly od dvěstě padesáti do čtyř stovek človíčků. Přesto atmosféra byla na koncertech výborná a na lidech bylo vidět, že se těšili a že je „kabátí“ muzika baví.

Byli to převážně češi žijící za oceánem nebo přišli i místní?

Samozřejmě Češi – jak já jim říkám, kapitalističtí uprchlíci, kteří tam od nás šli za vidinou větší svobody a lepšího uplatnění a z různých jiných důvodů – byli v převaze. Těch „pravých“ Američanů tam doopravdy moc nebylo. Jednak proto, že jsme tam zatím nic nevydali.

Když jsme se v minulosti bavili o slávě, říal jsi, že na to jestli jsi slavném, se tě mám zeptat, až se vrátíš z Ameriky. Takže se ptám: už jsi slavném a pořád ještě toužíš mít platinové desky i v Americe?

To víš, že mě to drží – o asi každého. Kapela Kabát si postupně dala několik cílů, a tohle je jen jeden z nich. Některý, jako třeba vyprodávat stadiony, se nám už splnily. Před deseti lety, když jsme začínali, to pro nás bylo něco naprosto neuvěřitelného. Další cíle jsou pořád před námi! Verdikt: ještě nejsem slavném.

Při dnešní hudební recesi, kdy lidi nemají peníze a příliš nechodí na koncerty, to asi chtělo sebrat hodně odvahy postit se do tak velkého projektu, jakým bezesporu vaše turné bylo.

Člověk musí trošku riskovat. Někdy je lepší trochu zariskovat, než si hrát v klídku na to svý jistý. My to zkusili a bylo to skvělý, nádherný… To si pak připadáš jak v sedmým nebi.

Kabát je v současné době modlou několika generací. To musí zákonitě pohladit na srdíčku ne?

Jako že jsme se stali legendou? Lhali bychom, že nás netěší, že si lidi zpívají naše písničky, že si je pamatujou a na koncertech zpívají s námi. To je pro nás důležitý a ukazuje nám to směr, kudy jít. Naše písničky jsou pro normální obyčejný lidi, který nemusí bejt žádný hudební inženýři.

Když jsme u těch hudebních inženýrů: ty jsi přeci také hudební negramot. Dávají ti to kolegové z branže občas „sežrat“?

Máš naprostou pravdu. Nikde jsem se neučil na zpěváka. Zpívám, jak slyším, a ne jak vidím. Spousta skvělých muzikantů po celém světě vůbec nezná noty – a čeho dosáhli! Člověk muziku musí cejtit , na to nepotřebuju znát nějaký černý kuličky, abych byl dobrej. Tam jde o to, aby to šlo ze mě. Tady zevnitř od srdíčka.

Přesto, necítíš se někdy mezi hudebně vzdělanými kolegy méněcenný?

Rozhodně ne. My jsme v minulosti hráli se symfoňákem a to jsou všechno konzervatoristi. Co oni předvedli, byla taková hrůza, že bych je vyházel všechny. Jelikož ti lidi muziku necejtěj, oni ji čtou. Koukaj na noty a hrajou a hrajou. V muzice se musí přemejšlet, ten kdo neví, co zpívá nebo hraje, nemá na pódiu co dělat. Oni si muziku přečtou, takže jsou jenom čtenáři. (smích).

Vraťme se k začátkům Kabátu před deseti lety. Věřil jsi tenkrát, že jednou dosáhnete tak obrovského úspěchu?

My jsme od začátku věřili, když jsme do toho šli, že budeme jednou nejlepší….. Šli jsme do toho s obrovskou vervou, takovou až zabejčeností, a hlavně jsme se snažili neukázat ostatním nějakou naši slabinu, za kterou by nás dokázali sežrat. Pak možná byla naše výhoda, že jsme začínali za minulého režimu, kdy o u nás s tou hudbou a celou kulturou moc valný nebylo. Hrálo jen pár kapel, který vydávaly desky, a pak ten zbytek, kam jsme patřili i my.

Co bylo pro Kabát zlomové, listopad ´89?

Tak ten byl zlomovej snad pro všechny tady u nás. Já i po revoluci pořád chodil hákovat do fabriky. Bral jsem to spíš, že se uvolňují určitý pravidla svobody, že člověk se už nemusí bát zajít do hospody na pivo a říct nahlas, co si myslí a že ho na druhej den zavřou. Začaly sem jezdit kapely z venku, to bylo hezký, ale pro Kabát jako takovej se toho až tak moc nedělo.

A co se teda dělo?

Kabát byl pořád tam, kde byl. Nikdo nepřišel a neřekl: „Hele, pojďte si natočit desku“, ba právě naopak. Začaly se rodit spousty konkurenčních kapel a nahrávacích firem. Ale myslím, že to, co bylo pro Kabát zlomový, bylo, že jsme nahráli chvíli před revolucí demo a poslali Petru Jandovi, ten si nás všiml a natočil s náma Rockmapu. Pak přišel převrat, časem vznikl Monitor a ten si nás později všiml. Do tý doby jsme vlastně hráli jen zábavy, na který chodily klidně i dva tisíce lidí. Natáčení s Petrem Jandou byl pro nás takovej novej impuls chtít zase dosáhnout něco víc a jít dál.

Když se vrátím k tobě, měl jsi někdy za celou tu dobu chuť s muzikou praštit a vrátit se k původní profesi, nebo dělat úplně něco jiného?

Speciálně já, kterej jsem blíženec a honím se mezi dvěma lidma, určitě.. Takže stavy, že se seberu a půjdu dělat něco jiného, kde mě nikdo nebude za nic jebat a bude to v klidu, budu si dělat po svým, občas jako každém smrtelník mám. Možná jednou budu hákovat ve svý hospodě, kterou mám v Teplicích.

Ty máš vlastní hospodu?

No jo, a taky to nebylo bez problémů. Najal jsem třeba zedníka, ten mi to celý zprasil, tak jsem to všechno po něm musel nechat předělat. Takže i tady jsem měl stavy, že s tím praštím a vykašlu se na to…haha.

Co kdybys trvale přišel o hlas a nemohl už nikdy zpívat? Myslel jsi na to někdy?

Dřív jsem si s tím hlavu vůbec nelámal. Dnes, když už jsem starší, vím, jak zacházet s hlasem, abych si ho neodrovnal tak, abych hlasivky po koncertě mohl rovnou vyhodit do koše. To víš, že by mě takovej průšvih s hlasem hodně štval, ale určitě bych se nešel věšet. Člověk to musí brát, že takovej už je život a stát se může cokoliv.

Nechme chmurných prognóz co kdyby. Co nového teď právě chystá Kabát pro své fanoušky?

..uf, co nového? Měli bychom na jaře vydat novou desku. Zatím je ve fázi přípravy muziky a psaní textů, takže o ní nemůžu nic bližšího říct. Je to z takových dvaceti procent, takže v syrovým stavu, a ono to zůstane syrový, protože Kabát už takovej syrovej je. Takže nemůžu zatím nic chválit, když ještě není co…

Kdy se tedy alespoň přibližně objeví na trhu?

Na jaře by se měla začít točit, a když to všechno dobře dopadne, vyjde před prázdninama. Chceme, aby byla venku a lidi měli v léťě co poslouchat.

Takže některé věci bychom mohli slyšet už na letních festivalech?

My asi na žádný festivaly moc nepojedem, protože bychom chtěli jet v září a říjnu turné. Možná jeden až dva absolvujem, ale žádná velká sláva to nebude.

Něco bližšího k turné prozradíš? Na co se můžeme popřípadě těšit?

Jo, to můžu, bude to letos na podzim.

To jsi nám toho doopravdy prozradil!!

Bližšího… budou to zase zimní stadiony, ale bude to trošku jinak, budete čumět.

Na co?

Nechte se překvapit, víc doopravdy neřeknu a neprozradím.

Alespoň města, která plánujete, a počet koncertů nám prozradit můžeš, ne?

No určitě všechny ty velký český města jako jsme jeli loni, ono jich zase až tolik tady není a vesměs ty, který jezdí všechny velký kapely u nás.

Koho plánujete jako speciálního hosta a kdo případně pojede jako předkapela?

Zatím to necháváme otevřený. S klukama jsme se o tom už bavili, ale já teď nechci někoho říct, protože oni to ještě ani nemusí vědět, zatím nic definitivně rozhodnutý není. Určitě by měly být dvě předkapely, aby byl koncert delší a lidi měli na co koukat a aby nekoukali jenom na nás. Budou určitě český.

Jinak dáte přednost začínajícím a nebo již zaběhlým kapelám, které lidi znají.

Chceme velkou šou, a proto si nemůžeme dovolit postavit na pódium někoho, kdo tam nikdy nestál. Najednou uvidí deset tisíc lidí, roztřepou se mu kolena a nezahraje vůbec nic. Není to ale proboha o tom, že jsme takoví machři a neberem vážně kapely, které začínaj, nebo jsou málo známý. My si to vůči lidem, co na nás choděj, zkrátka takhle dovolit nemůžem a taky ani nechceme.

Jak to všechno stíháš? Rodina, muzikály, Kabát, fotbálek a podobné aktivity. Neříkej, že něco alespoň trochu občas neošidíš!

Ono je to jednoduchý, den má dvacet čtyři hodin a musíš si to rozdělit. Dá se to zvládnout a když si uděláš systém, tak to není zas až tak stresový, jak by se mohlo zdát. Myslím, že jsou na tom jiní s časem daleko hůř než já a musej to stíhat. Co jsem trochu víc loni ošidil, byl asi ten fotbálek s RFC Spark. Tam byla spousta kluků, kteří toho odkopali mnohem víc než já a ten zlatej míč by si určitě zasloužili jiný. Přesto mě to ocenění potěšilo a mám z něj radost.

To není jenom fotbálek, jak ty říkáš, ale dokonce flákáš i pivečko a kamarády. Veřejně profláklé je, že to má na svědomí malá Valentýnka. Co ty na to?

No tak to je jasný, dítě není kytarovej aparát, kterej vypneš a jdeš domů, nebo kytara, kterou hodíš do futrálu, takže to víš, že mi malá ten život měnila. Na druhou stranu mi to ale vůbec nevadí a jsem strašně rád, že ji máme, že je zdravá, omí se ozvat a zařvat si, což je dobře. Taky je jasný, že teď se všichni a všechno točí kolem Valentýnky a ne jako předtím jenom okolo mě… chá… chá… Jinak jsem samozřejmě strašně šťastnej a nadšenej, že to tak je. Je to krásný a toho volnýho času, co mi tím ubyl, vůbec nelituju.

Prozraď tedy alespoň, jestli neplánuješ nějaký společný projekt se Sabinou.

..hm, že bych měl zrovna teď nějakej projekt se Sábou v hlavě, to určitě ne, tohle doma zatím neřešíme.

Sabina v některém z televizních pořadů uvedla, že kdyby zvažovala udělat vlastní desku, tak by rozhodně nezpívala texty stylu Kabát – Milan Špalek, ale jiné. V jakém duchu by tedy ty písničky byly? Můžeš to alespoň trochu poodkrýt?

Na podobnou otázku se už mě v minulosti ptali. Já tenkrát řekl, že Milan Špalek píše pravdu, to, co vidí okolo sebe na ulicích, co slyší od lidí v hospodě a tak. Milan není žádnej blbec, kterej si nedokáže dát dohromady kolik je pět a pět… píše možná pro někoho drsnější formou, ale píše, myslím si, pravdu a je to podaný tak, jak to cejtíme všichni v kapele. Ona krutá pravda mockrát člověka bolí a od toho ta muzika přec je. Je jasný, že Sába je přece jenom křehký stvořeníčko, tak i muzika by byla o něčem jiným než u Kabátu.

V čem jiný?

Kdyby se Sába jednou rozhodla vydat svou desku, tak bych se ji rozhodně snažil tlačit, aby texty, který má zpívat, měly hlavu a patu a nebyly to přiblblý věci a kávoviny, který dnes produkují některý rádoby zpěvačky a myslí si o sobě, že když zazpívaj čtyři čistý tóny, že jsou hvězdy!

Můžeš být konkrétní, které zpěvačky máš na mysli?

….nechci a nemíním jmenovat, každém ať si přebere, na koho myslím. Ale je pravda, že hodně lidem z naší branže chybí jedna lidská vlastnost a tou je soudnost.

V závěru se ještě vrátím k americkému turné. Čím tě Amerika okouzlila? Pokud se tak vůbec stalo?

No…okouzlila?? Za prvý: nebyl jsem tam poprvý, já už ji poznal před dvěma rokama. Tenkrát jsem koukal a obhlížel, o co jde. To víš, že mě tam zaujalo pár věcí.. Vzhledem k mý povaze mě zaujala už tenkrát asi nejvíc elektronika, která je tam neskutečně levná. Ať vezmu kamery, foťáky, počítače, notebooky… na co si vzpomeneš… fakt za pusu věci, který tady vůbec zatím nejsou. Tak to jsem byl doopravdy překvapeném. Pak to, že vlastně všude se i v tom fofru najíš… na každým rohu rychlovky a nejenom donaldy a káefcéčka, ale různý druhy přes čínu, indii, mořský potvory… zkrátka na co si vzpomeneš. Pak kromě toho v samotným New Yorku policajti.

Jak policajti? Platil jsi pokutu nebo co??

Ne ne, právě to, že jich tam bylo spousta. Člověk najednou necítil to, že se musí bát… a hlavně mají autoritu a nikdo si nedovolí s nima diskutovat tak, jak je to běžný u nás… prostě pohoda.

Dobře – a co tě zklamalo?

Třeba to jak se všude tvrdí, jak je to ukrutná země svobody a neomezenejch možností, tak zas až tolik to pravdou není. Za ty tři tejdny jsme to poznali…Lidi jsou tam ochotný, protože jsou vázaní na svou práci, takže se ti nestane jako u nás, že tě číšník nebo servírka pošlou do háje. Protože v tu ránu by skončil a už si nikde neškrtne. Uměj si práce vážit a musej hákovat od rána do večera, jinak se neuplatněj a jsou víš kde…

A bylo něco, co tě na nich vysloveně naštvalo?

Nemůžu říct, že by se mi něco vyloženě nelíbilo nebo mě vyloženě naštvalo. Já jsem strašně přizpůsobivej člověk. Žije se tam jinak než tady v Evropě a je to jiný, takže de facto mě zas až tak nic neštvalo.

Doopravdy vůbec nic?

…tak jo, štvalo mě, když jsme po koncertě skončili a nikde nám neprodali žádnej alkohol. Tam se totiž končí v jedenáct a z hospody tě vykopnou. Na pumpě nic neseženeš, v marketu ti nic neprodaj… a abych stál u jednoho krámu, kde je fronta na dvě hodiny, to mě teda štvalo. Na druhou stranu oni vědí moc dobře, proč to asi dělají…

Vidím, že spěcháš zkoušet mordování Sabiny, tak už tě nebudu dál trápit. Takže dík za čas, který jsi mi věnoval. Ať vám to s Ledeckým po premiéře dobře dopadne!

... jo myslíš s tím kriminálem, neboj se, dám určitě vědět. Měj se a přeju všem vašim čtenářům… no hlavně pevné nervy s váma… ha, ha…

Autor - Pavel Nováček, Rockshock; 18.3.2003

Rozhovor si můžete přečíst v původní verzi v PDF formátu.