Vypalování není tragédie

  • Zdeněk
  • Rozhovory
  • 1 889x

Úspěch rockové sestavy Kabát nemá snad ani cenu komentovat. Díky davům fanoušků si jako jedna z mála kapel u nás může dovolit koncertovat v těch největších sportovních halách a jejich hudební nosiče z pultů prodejen mizí v desetitisících. Zatím posledního počinu, výběrové desky "Suma Sumárum", doposud prodali neuvěřitelných sto tisíc kusů. Tento sukces byl jedním z důvodů, proč si nedávno vyjeli vyhlídkovým parníkem Odyssea po pražské Vltavě - za zmiňované dvojalbum převzali pětiplatinovou desku, nádavkem dostali ještě trojplatinovou desku za stejnojmenné DVD a představili první singl "Stará Lou" z očekávané albové novinky "Dole v dole". Zde také vznikl rozhovor s Josefem Vojtkem, skromným leaderem kapely, rozhovor plný křiku, jenž nebyl důsledkem názorových neshod, nýbrž hlasité přítomnosti nedaleké doprovodné skupiny Steamboat Stompers, jíž pro zdárný výsledek dialogu bylo třeba přehlušit. Rozhovor příjemný a upřímný...

"Suma Sumárum" je pětiplatinová, vaše zatím nejúspěšnější deska, čím to?

Jsou tam všechny Kabátí šlágry, to je asi ten nejvýraznější atribut desky, takže asi tím. Mám pocit, že bestofka Kabátů byla dlouho očekávaná. Veliká skupina lidí kupuje výhradně výběrovky, já patřím mezi ně. V autě nebo doma chci mít od tý daný kapely jenom ty největší hity a ne osm cédéček, co zbytečně zabírají místo.

"Suma Sumárum" obsahovala ochranu proti kopírování. Jak se díváte na fenomén vypalovaček?

Ta ochrana ani moc nefunguje, já jsem to hned zkoušel (smích). Ale ona je to dost diskutabilní, ožehavá otázka - vypalovat, nevypalovat. Nebudu lhát, já si taky občas něco vypálím, originální cédéčka přepaluju do empétrojek, aby se mi toho na tu placku vešlo daleko víc. Má-li to člověk pro svoji potřebu, jako takovou tragédii bych to neviděl. Horší jsou takoví ti velkovýrobci falešnejch CD v Polsku, Bulharsku a na Ukrajině, kteří kapelu připraví o dvacet třicet tisíc, což už jsou docela velký peníze.

Na novém CD tedy už ochranu nenajdeme?

To nevím. Ale když ochrana jde udělat, jde určitě i zrušit, a jak říkám, pokud to půjde přepálit, není to taková tragédie.

Kabát vloni absolvoval miniturné po USA. Jak se české kapele šňůra po Státech vůbec podaří?

Asi tam o kapelu musí být trošku zájem, aby se to vyplatilo i těm lidem, co to tam dělají. Je důležitý mít ohlas posluchačů, nic jinýho v tom není. Samozřejmě jsme hráli převážně pro českou komunitu. Hodně Čechů tam uteklo až v polovině naší kariéry, řekněme někdy v devadesátým pátým, takže nás znali, dali to poslechnout kámošům, nechali si posílat cédéčka z Čech. Ty koncerty byly docela úspěšný a myslím si, že se tam někdy na takovouhle šňůru určitě vrátíme.

Mimo úspěšného koncertování v zámoří jste prý sklízeli úspěch i v americkém rozhlase, konkrétně s písní "Tak to má bejt", která vedla tři týdny hitparádu.

To tenkrát můj indiánskej kamarád dělal v rádiu Valpariso, to je taková studentská stanice kdovíkde. On to tam nasadil a my jsme pak nějakej týden vedli, aniž by nám Amíci rozuměli, ale to bylo už někdy před deseti lety.

Řekl jste, že se do USA hodláte vrátit. Máte konkrétnější představu, kdy by to mělo být?

Nemáme. Teď je důležitější deska, podzimní a jarní turné a pak se přes prázdniny uvidí.

Pódium bude opět uprostřed?

Ne. Každý to turné bude úplně jiný. Teď na podzim to bude klasický pódium na jedný straně sportovní haly a v květnu bysme měli jezdit fotbalový stadióny.

Proč jste se vrátili ke klasickému modelu - s centrální scénou jste nebyli spokojeni?

My jsme hlavně turné k "Suma Sumárum" chtěli pojmout nějak originálně. To se povedlo a podruhý už nemá cenu se k tomu vracet.

Jednou z předkapel se stane Doga, která vám předskakovala už na šňůře ke "Go Satane Go". Proč jste po nich sáhli podruhé? Jeden by řekl, že na české rockové scéně už není z čeho vybírat.

Za prvé, s těma klukama máme dobrý zkušenosti, dlouho se s nima známe, chodí na ně lidi, což je pro tu kapelu, co jde po nich, důležitý. Tím, že jsou v pohodě, nejsou žádný konflikty, tak proč by nemohli jet podruhý? Nějakej výběr neřešíme, na slovenský šňůře hraje zase Divokej Bill a Horkýže Slíže. Pro nás je důležitý, že ty kapely mají něco za sebou a dokážou hrát před tolika lidma. Když si vezmeš někoho mladýho, můžou se mu rozklepat kolena a kvůli nějaký trémě zkurví celej průběh koncertu. Takový turné je velká mašinérie, co se musí udržet v chodu, není záhodno, aby tam někdo zkolaboval na jevišti. Hrát pro deset tisíc lidí není žádná prdel!

Zmínil jste začínající kapely. Víte o nějaké mladé naději?

Já nemám čas chodit po klubech, naposledy jsem někde byl před více než dvěma rokama. A co se týče festivalů, tam přijedeme, zahrajeme a zase jedeme pryč, takže nevím, kdo dneska z těch mladejch hraje, jaký jsou to kluci, ale všeobecně řečeno, ti, co dokážou prolézt rockovejma klubama ven, už určitě něco umí.

V podvědomí veřejnosti jste často řazeni k Arakainu a Lucii, s nimiž tvoříte jakousi trojici těch, co si pro velký ohlas mohou dovolit objíždět sportovní haly. Obě kapely dost razantním způsobem změnily sestavu - z Arakainu odešel Brichta, Lucie vyhodila Dvořáka. Co na tyto dva průšvihy říkáte?

Já nevím, jak to kluci mezi sebou měli, nijak moc dobře se neznáme, nestýkáme se, ale asi k tomu měli pádný důvody. Kdybysme někoho vyhodili my, nebo kdyby kluci vyhodili mě, tak si do toho nenechám kecat od Arakainu nebo od Lucie, to je jejich záležitost, oni ví, jak s tím naložit, já to neřeším.

Ptám se spíš proto, že tak jako sólové projekty Aleše Brichty "zabily" starý Arakain, mohly by i pro Kabát znamenat nebezpečí vaše muzikálové aktivity. Přece jen, takové angažmá není zrovna časově nejpohodlnější.

Dobře, dobře, ale v případě Aleše to byly sólový desky, on vydělával sám za sebe a Arakain pak možná trošku zůstával pozadu. Divadlo je úplně jiná disciplína, a kdyby to někomu z kapely vadilo, vyříkáme si to, ale určitě se kvůli tomu nerozejdeme.

Nahráli jste dost desek a udělali dost písní na to, abyste prošli jistým hudebním posunem. Jak se vám poslouchá vaše první deska?

Jak člověk stárne, mění se. Navíc, čím víc člověk v hudbě dělá, tím víc má zkušeností. Ty první desky jsme točili trochu jinak, nevěděli jsme, jak to pořádně udělat, jak to ve studiu celý zabalit, aby to vůbec hrálo, a mám pocit, že i dneska jsme my a vůbec celej českej rock deset let za západem. Tam bigbít jel od nějakýho padesátýho roku, zatímco my jsme se tady srali s nějakým Orchestrem Milana Vlacha. I když hrajou dobře, není to bigbít.

Kabát byl ve svých počátcích dost provokující, vše kritizující kapelou. Určitě jste za tu dobu také přehodnotili spoustu názorů.

Jak říkám, člověk stárne, mění se a samozřejmě i přehodnocuje svoje názory. Jednou to ale vyšlo na desce, jednou to tam je zapsaný, jednou to lidi poslouchali, tak nemá cenu se vykrucovat a omlouvat. Prostě je to daný a nazdar. To, co jsme chtěli předělat, jsme předělali na nových deskách. Koneckonců, tebe to taky jednou čeká. Řekneš si, kurva, proč jsem tohle tenkrát dělal?

Budete v souvislosti s novou deskou účinkovat v estrádách typu "Novoty"?

Víš co, to je velký dilema, když tu nabídku dostaneš - vystupovat nebo nevystupovat. My zahrajeme turné a rok se nikde neukazujeme. Říká se, sejdeš z očí, sejdeš z mysli. Ono je důležitý někde se objevit, a když tady kurva nic jinýho není, prostě musíš zalézt i do takovejch sraček. Když se aspoň dvakrát do roka neobjevíš v televizi, lidi na tebe zapomenou.

S tím trošku souvisí další téma. Jak jste naznačil, hudebních pořadů je v našich televizích pomálu. Má vůbec cenu dělat v této zemi videoklipy, když je skoro není kde pustit?

Myslím si, že má, protože jsou tací, kteří to v tý televizi pustí, jsou i tací, kteří to vypálí na DVD, vydají a kapela a hlavně fanoušci pak vidí, jak ti lidi byli mladí a krásní a jak jsou teď staří a hnusní (smích).

A taky vidí videa, která vidět nemohli. Mám na mysli klip "Má jí motorovou", který byl takřka ihned po dokončení zakázán...

Samotná ta písnička je docela hustá, takže jsme nepočítali, že to bude trhat příčky hitparád, že to zakážou, jsme ovšem nečekali. Ale na druhou stranu "Pohoda" překonala všechny představy a naděje, který jsme kdy měli, protože to vyhrálo, kde mohlo, a zlikvidovalo všechny popový sračky.

To sice ano, ale je tady ještě veliká skupina těch, kterým jste se díky všudypřítomné "Pohodě" mohli dost znechutit.

Kdo sedí v autě, poslouchá rádio. Díky tomu, že tě hrajou, tě pozná a řekne si: "To se mi líbí, co to je? Aha, Kabát, tak to si půjdu koupit." Je prostě důležitý bejt v rádiu. Když nás ze začátku nechtěli hrát, že tam bylo jedno sprostý slovo, říkali jsme si, jak je to postavený na hlavu. Teď jsme rádi, že jsme slyšet.

Na vašich webových stránkách si návštěvníci mohou přečíst o "zákopové válce" mezi Kabátem a hudebními publicisty. Jaká je ve vašich očích úroveň českých médií?

Záleží jakých. V muzice taky existujou sračky a solidní věci.

Budu konkrétnější - co hudební časopisy?

Tady jde o to, že v muzice se pohybujeme dost dlouho a že většinu hudebních novinářů známe. Když dělám rozhovor třeba s Jardou Špulákem, není to jako před čtrnácti rokama. Můžu říct, hele ty vole, na takovouhle blbost se mě neptej, zeptej se na něco normálního. To by tenkrát asi nešlo. Teď je to v klidu, protože jsem v takový pozici, že když se mi něco nezdá, můžu odmítnout a nemusím si z toho dělat žádnou hlavu.

Tento rozhovor je pro musicserver.cz - znáte ho?

Jo, párkrát jsem tam čuměl.

Co na něj říkáte?

Tak zas tolik jsem tam nečuměl (smích).

Aha. Chcete našim čtenářům aspoň něco vzkázat?

Aby četli takový články a vyhledávali takový hudební pořady v rádiu a televizi, který jim dělají dobře, a ne takový ty srágory. A hlavně, aby nevěřili všemu senzačnímu, co kde slyšej, protože většinou je to lež!

Zdroj: www.musicserver.cz; 10.10.2003